Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Bezvýznamné nesnáze všedního dne

25. července 2013 v 12:00 | Tevuori
Znáte to. Každý den pár drobných křivd. Jizvy na duši nezanechají, ale dokážou pořádně naštvat.


Mojí aktuálně nejpalčivější potíží je klávesnice u notebooku. V levé horní části, v přímém sousedství písmenek "e" a "š" se mi zabydlel drobek. Možná jde spíš o nějaký úlomek nebo malinkaťoulinký kamínek. On by mi tam až tak nevadil. Ale je to drobek stěhovavý, a tak se dlouho neudrží na místě, kam ho hrotem kružítka usměrním. Každý den ho naleznu pod jiným písmenkem z výše zmíněného okruhu. Takové písmenko poté trpí dočasným handicapem nefunkčnosti tak dlouho, než se drobeček odstěhuje jinam. V praxi to znamená, že aby se písmeno napsalo, musím klávesu zmáčknou poměrně silně a na straně opačné od strany úkrytu drobku.
Bohužel mě ve škole naučili psát všemi deseti. Takže píšu poměrně rychle a text sleduji na monitoru, nikoliv na klávesnici. A to je problém. Protože prstům, které už několik let ťukají do kláves stále středně silně a stále přímo doprostřed písmenka, je těžké vysvětli, že mají zrovna dneska přitlačit tam a posunout se támhle. Nezávidím tomu, kdo si se mnou píše hned poté, co k počítači usednu. To drobné vychýlení má na svědomí velkou vlnu překlepů, které kupodivu páchá i pravá ruka, přestože se jí problém s drobkem vůbec netýká.
Aktuálně si drobek hoví pod písmenkem "ě" Nemám si na co stěžovat. Nepoužívá se zdaleka tak často jako "e", pod kterým chrupal drobek předevčírem odpoledne. Ale doslova pohodička to byla, když se rozhodl navštívit dvojité w. To jsem na něj téměř zapomněla.

Už třikrát se mi za prázdniny podařilo potkat hudebkáře. Pokaždé v obchodě. Začínám mít pocit, že nakupujeme jen já a on.

Další z nepříjemných záležitostí. Včera jsem si navečer poněkud urgentně potřebovala dojít na onu místnost. ( viz tento článek ) Usedla jsem, vykonala, co bylo potřeba. A i přes podrobný návod k použití (velmi humorná poezie), který nám visí na záchodových dveří, jsem zapomněla zkontrolovat stav toaletního papíru na roli. Komu se to ještě nestalo, ať první hodí kamenem. Jelikož zásoby toaletního papíru skladujeme na poličce nad toaletou ve výšce přibližně 2,25 metrů, jsou pro mě - trpaslíka - zásoby tyto těžko dosažitelné, obzvláště v nečistém stavu. (ve skutečnosti výměna hajzlpapíru obnáší několik horolezeckých a gymnastických triků)
Naštěstí jsem objevila v košíčku vedle štětky staré vlhčené ubrousky. Zajímavá zkušenost, přátelé.

Ale dost fekálií. Nesla jsem takhle nedávno babičce nákup spolu se zásilkami od maminky. Tudíž v pravé ruce dosti těžká igelitka s nákupem, v levé další taška se zásobami, které nestihnem před dovčou spotřebovat, a které by se tu za ty dva týdny zkazily. Plus s domácí bublaninou (opět viz článek výše uvedený ). Do levé ruky mi byl následně přidán pytel s odpadky a sáček se suchými rohlíky, které se u babičky skladují pro slepice. Když jsem odcházela, pes samozřejmě čuměl tak blbě, až jsem ho musela vzít s sebou - vodítko jsem držela na malíčku pravé ruky - jinak to fakt už nešlo. Po cestě k popelnici (asi 100 m) udělal miláček bobeček. Což znamenalo opatrně odložit tašky, sebrat bobeček, zase naložit tašky a pokračovat k popelnici. Když jsem zrovna házela odpadky do popelnice (a přemýšlela jestli tam házím správné zavazadlo), vyšel zpoza rohu majestátně Monty, Maxíkův nejlepší kamarád a přítel do deště. A středně vzrostlého, hyperaktivního psa na malíčku neudržíte. Taže zdrhnul a než jsem se stihla vzpamatovat, byl u Montyho. Rozeběhla jsem se se všema těma taškama a honila vořecha s Montym po sídlišti asi deset minut, než jsem je zpacifikovala. Takže k babičce jsem došla uřícená, zpocená, ruce vytahané jako opičí. A když jsem skládala tašky na stůl, všimla jsem si, že jsem zapomněla vyhodit bobeček.

Věřili byste, že v celém Frýdku-Místku neseženete 20 dkg moravského uzeného? Byla jsem asi v pěti obchodech. A všude mi nabízeli anglickou slaninu. A všude byla hnusná. Takže v zelňačce holt bude párek.

Eimina - jorkšír , jeden z babiččiných psů - chytla blechy. Pravděpodobně je budu mít do týdne taky, jelikož vořech do ní furt šťouchal.

Ačkoliv jsem autobusem MHD č. 10 jezdila dva roky velmi často a pravidelně, včera se mi podařilo zapomenout, že jede z druhé strany ulice, než ostatní autobusy na Místek. Zastávky nejsou naproti sobě, jak je obvyklé - jsou dost daleko, takže není možné jen tak doběhnout na tu na druhé straně. Bratr se mi posmíval ještě v deset večer. Naštěstí nám za 10 minut jela jednička, které to sice na Polikliniku trvá podstatně déle, ale jede tam taky.

Připadám si trapně, že mě bratr nemůže ráno v devět vytáhnout z postele, když rodině dávám sbohem kolem desáté večer. Jenže oni neví, že si tak do jedenácti, dvanácti čtu (teď zrovna Oliwera Twista) a pak do dvou do rána píšu. A myslím, že to ani vědět nemusí. Stejně se z té postele nakonec vždycky vyhrabu.

Umíte si představit, jaké to je, když hrajete šachy s osmiletým nesoustředěným skunkem a on vám nejenže sebere dámu, koně a věžku, ale málem vám dá i mat? Připadám si méněcenná. ( né, že bych mu to nepřála, těší mě, že mu to začíná jít )

Hmmm. Možná bych si měla přestat stěžovat, že mám nudný život...
 


Komentáře

1 Kája Kája | Web | 25. července 2013 v 14:55 | Reagovat

Tvůj blog je stejně nejlepší ze všech na světě, škoda, že píšeš jenom někdy. Ty tvé starosti jsou dokonalé. Návod k použití WC mě rozesměje vždycky, když ho u vás používám... ale to ty všechno víš. Psaní a čtení je rozumná činnost po večerech, ségra leží, bliká na mobilu a mě to budí. :D

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 12:43 | Reagovat

Tak potkat hudebkáře o prádninách, zotavuju se z toho pěkně dlouho.... Vůbec se na ty jeho kexy netěším. Stihneme si zazpívat za tu hodinu nanejvýš jednu blbou trampskou písničku, kterou si většinou zazpívá solo :D

A šachy hrát neumím vůbec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama