Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Nebuďte upjatí!

18. srpna 2013 v 21:14 | Tevuori
Poučte se. Nebuťe svoje děti s kyselým xichtem!


Ne, nebudem blbnout. Toho bylo dost včera na Rockové Ostravě. (fajna akčička)

Žijeme v praštěné době. Každý furt někam spěchá, očekává se od vás, že pořád budete NĚCO dělat. Kdo odpočívá, je za lenocha, kdo odpočívá častěji, slychá, že zbytečně mrhá časem. A nedejbože, když si odpočinete každý den chvilku! ("Nemáš co na práci?") Tempo našeho života je opravdu šílené. Lidský život se díky civilizaci prodlužuje, ale my stále nemáme dost a SPĚCHÁME. Ale spousta věcí potřebuje čas. Který není. Lidstvo se žene do záhuby, brzo nás asi zabije tlaková vlna, kterou sami vytvoříme z toho napětí, které mezi námi čím dál častěji visí. Bude to asi jako v tom filmu 2012, akorát úplně jiné a zdaleka ne tak pompézní. Jednoho krásného dne si tu jeden druhému budeme překážet tak moc, že se navzájem prostě pozabíjíme.

Taky mám dojem, že se dneska bere všechno moc vážně. Nebo abych byla přesnější - bereme vážně věci, které jsou směšné a naopak. Když do nás někdo vrazí na ulici, schválně do někoho vrazíme taky. Když utřeme stůl, a někdo nám ho za chvíli zapatlá, vypěníme. Štěkáme na sebe jako psi kvůli maličkostem. Jsme malicherní, máme sklony k přehnaným reakcím. Místo slušné rozmluvy raději volíme hádku - má rychlejší spád, není tak náročná na hlavu a my přeci spěcháme. Když nás osloví cizí člověk, automaticky očekáváme něco negativního. Upadáme do depresí z toho, že nemáme co na sebe, ale mávneme rukou nad skutečnými problémy.

Zkuste jít po ulici a náhodně se na kolemjdoucí usmívejte. Budete za debila. Málokdo se na vás usměje zpátky. Zkuste zamávat vlaku, když čekáte na přejezdu. Budete za debila. Zamávají vám zpátky jen malé děti. Pokyňte nějakému cizímu, sympatickému člověku hlavou a popřejte mu pěkný den. Budete za debila.
Proč jsme tak negativní? Jaktože se každý tak násilně uzavíráme před světem? Žijeme si v naší bublině - my, rodina, pár přátel, zaměstnání, koníčky. To je náš svět a nic mimo něj nás nezajímá. Všechno mimo něj je divné, špatné nebo alespoň hodně zvláštní. Ale my se nemůžeme zajímat o zvláštní věci, protože bychom pak sami byli zvláštní. A vyčnívat z řady, to se přeci nemá dělat.

Jsme posedlí kontrolou. Kontrolujeme sebe i ostatní. Důležité je chovat se podle pravidel, splynout s davem a odžít si svůj život v tichu a pokoji. Nestojíme o rozruchy. Tolik se bojíme těch nepříjemných narušení stereotypu, že si nedovolíme ani ty příjemné věci - aby se to náhodou nějak nezvrtlo. Myšlenka, že jsme sví a někomu tím ubližujeme, že někoho pohoršujeme, nám hýbe vnitřnostmi. Věci jako - není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, jsou dávno zapomenuty. Špatný názor okolí na naši maličkost nás děsí a opět kvůli němu upadáme do depresí. Stydíme se za přirozené věci, všechno nepříjemné je tabu.

A tohle vše nás tíží. Je to, jako bysme žili celý život s obrovským závažím na zádech - neseme ho už tak dlouho, že si ho ani neuvědomujeme. A přitom to jde i líp. Buďte sví. Když se vám něco nechce dělat, nedělejte to. Zkuste občas na nic nemyslet, jen si užívat okamžitě. Máte nutkání? Rozeběhněte se po ulici a křičte jako blázen. Začněte si zpívat písničku, co se vám honí hlavou. No a co, že jste na náměstí plném lidí. Je vám líto paní na vozíku? Zářivý úsměv a "dobrý den" jí udělá lépe než tupé čumění. Vyjděte z domu v pytli o brambor a s papírovou čepicí. Vždyť je to jedno!

Mávněte rukou nad tím, co si o vás myslí cizí lidé - oni vás neznají. Mávněte rukou nad drobnými nesnázemi všedního dne. Dívejte se na život z té lepší stránky, hledejte ve věcech vtip. Smějte se jako šílení, skákejte, brečte, křičte a tančete. Neříkejte si - "to nemůžu, to by vypadalo blbě."

Prostě buďte hraví, nadnesení a šílení. Protože šílencům patří svět!

 


Komentáře

1 Bea Bea | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 10:20 | Reagovat

Super článek! A fotka taky! ;D

2 EI EI | Web | 19. srpna 2013 v 20:10 | Reagovat

K tématu ŽIVOT jsem přidal přednášku Garyho Yourofsky. Rád bych vás pozval k jejímu shlédnutí na můj blog.

3 James James | Web | 21. srpna 2013 v 8:00 | Reagovat

Ha. Pravda tohlecto. (hej. já na vlaky mávám. a oni trouběj. ale většinou kvůli tomu abych šel dál od kolejí). Právě v tomhle jsou malý děti hrozně moudrý stvoření. Nejsou zkažení světem, a je jedno co děláš pro to abys je pobavila, jim se to vždycky bude líbit, protože ještě nejsou rozmazlení v žádným směru.
A to spěchání.. jak napsal Viewgh.. "dědek pořád spěchal, aby už měl ten posranej život za sebou..".
Možná právě proto spěcháme, nevím. Každopádně je fajn že si tohohle problému někdo všímá a píše o něm.

4 es ef es ef | Web | 22. srpna 2013 v 12:44 | Reagovat

Soouhlas, naprostej souhlas s článkem. A hlavně s tou sebekontrolou. Je to šílený.

A ta rocková ostrava musela být bombastická!

5 Tevuori Tevuori | Web | 22. srpna 2013 v 20:32 | Reagovat

[1]: Díky moc. Fotka vznikla na letošním MoRu ve stavu mírné opilosti hudbou. :D

[3]:A to se mi právě na dětech tak líbí. Jsou tak přirozené, vždy řeknou co si myslí - nehledě na to, jak budou přijaty okolím.

[4]: Byla víc než bombastická. Totální nářez. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama