Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Zrelaxovaná

12. srpna 2013 v 9:00 | Tevuori
Návraty z dovolených bývají hektické, to zná každý - že ano? A kdo ne, ten by při pohledu do zrcadla z Erisedu viděl jen sám sebe a mohlo by mu sloužit jako obyčejné zrcadlo. A jaký je to potom zázrak, když člověka to balení a přesuny nevyčerpají natolik, že by si potřeboval dovolenou hned zopakovat! Ale přece se může zadařit vrátit se odpočatá a usměvavá. A víte co? Nemusíte jezdit na Havaj, soukromé karibské ostrovy (i když to by též mohlo být fajn) ani do Antarktidy. Nejlepší dovolená je tam u nás na Pískovně!


Tím zaklínadlem, které mění vydolovanou díru (dobře -velkou díru) zalitou vodou na ráj na zemi, je božský klid. Představte si tu scenérii. Zatopená pískovna se třemi ostrovy a jedním poloostrovem. Oválný ostrůvek 100x80 metrů. Večer. Západ slunce za Lovošem. (kopec na druhé straně Labe) Teploučká voda. Na celém ostrově nikdo - jen vy, stan, rodina a rybářské pruty. Vyjet si na vesličce, zapíchnout se uprostřed jezera a začíst se do knížky. Není to romantika?

Ono spousta lidí se diví, proč jezdíme za stanováním přes celou republiku. Vysvětlit jim, že 14 dní bez elektrických zásuvek, internetu a splachovacího záchoda se nerovná smrti stažením z zkůže, je pak zhola nemožné. A o tom, že tam na ostrov jezdí naše rodina už nějakých 40 let, o tom se už radši ani nemá cenu zmiňovat. Lidé prostě nechtějí chápat krásné věci.

Náš ostrov se jmenuje MaLOrka. Neboli Malý Lovosický Ostrov. Zkratka to není dokonalá, ale funguje. Táta tam jezdil s rodiči jako malý špunt, ještě když se na druhém konci jezera bagroval písek a stromy měly na výšku sotva dva metry. Dneska mají stromy metrů hodně moc. A my jezdíme stále. A stále se stejným stanem.

A teď už si asi vážně ťukáte na čelíčko. Jezdit stanovat pod 40letý stan? Ti nejsou normální.
Ale on furt stojí. A drží. A je v něm spousta místa. A vůbec, kde dneska seženete podobný, kde byste mohli za deště sedět v šesti lidech, popíjet rum, smažit topinky na plynovém vařiči a okřikovat špunta v jedné ze dvou ložnic, ať už spí. Jasně - tyče, celta, ložnice, další vybavení - to všechno zabírá hrozně moc místa. Ale máme auto. A spoustu přátel, kteří nám všechno převezou na plachetnici ze břehu na ostrov a pak zpátky. Takže kupovat nový stan se nám nechce.

Pamětníci si tenhle stan určitě pamatují z dřívějších dob. Hodila bych sem fotku. Jenže jsem zakotvila na pár dní v Ústí n/L a foťák tu nemám. Rýpalové tedy snad odpustí, že se dopustím nešvaru a hodím sem obrázek z googlu. Později nahradím vlastním.


Takový podobný máme. Akorát oranžový, bez holčičky a daleko vybavenější. Prostě lepší. Vypadá komunisticky. Ale dokud se nerozpadne, nedáme ho.

Víte, on se ten božský klid na Pískovně nedá popsat slovy... Člověk to musí zažít. Je to tam kouzelné, a proto se tam každý rok vracíme. A tímto všichni sborově vynadejme Káji a Kamči, které mohly letos obě přijet a nepřijely. Protože přišly fakt o hodně.

Jezdím tam rok co rok, vyjma dvou let - toho mého úplně prvního a toho, kdy byl bráška teprve půlroční. S tím místem je spojené moje dětství, mám tam přátele, kteří jsou sice úplně jiní než já, ale pojí nás naše oblíbené místo. Patří k němu spousta věcí, které ostatní nechápou. Ať už jde o nahého Karla, kadiboudu nebo držení stanu v šílených bouřkách. Tam jsem zažila nejkrásnější chvíle, nejhorší zranění - spadla jsem na pec a výsledkem byly popáleniny druhého stupně po velké části tuším pravé ruky. Odtamtud mám ty nejdobrodružnější vzpomínky, třeba jako když jsme "se stanem na zádech" utíkali před povodněmi. Je mi 17. V mém věku děcka přestávají jezdit na dovolené s rodiči. Ale já s nimi pojedu příští rok na Pískovnu a vím to už teď. Pojedu s nima i ten další rok a ten další a prostě tak dlouho jak budu moct. A nebo když nepojedu s nimi, seženu stan a pojedu s partou. Až budu mít děti, budu tam vozit své děti, pokud to ještě bude možné. Proč?

Protože to bylo první místo, které mě napadlo, když jsme se jednou v češtině bavili o slohovkách na téma: Místo, kam se rád vracím.

Závěrem bych chtěla říci, že jak se dostanu k foťáku, podělím se s vámi alespoň o obrázky, když se krása popisuje slovy tak těžko. I když moje letošní záběry zahrnují výhradně vořecha - Max v díře, Max ve stanu, Max na molitanu, Max v lodičce (je to hrozný pozér) - hrábnu do starších archivů. Třeba se tu ukáže aspoň někdo, komu dovolená bez tekoucí vody a s chemickýcm záchodem nepřipadá přiblblá.

Ale přátelé, i když je to tam nádherné a podle článku můžete jednoduše vysledovat, o jakou zatopenou pískovnu jde, nejezděte tam. :P Když tam o víkendu najedou všichni sváteční jachtaři, je lepší se zdejchnout na vodu. A když tam přijedete ještě vy, hrozí, že se vám tam zalíbí, zůstanete tam i přes týden, chytneme stejný termín a my budeme mít po klidu. (jsem děsný sobec, já vím)


A není to pro útlocitky. Občas voda trochu kvete, nebo přijde pořádná bouřka. Někdy přijdou povodně. Jindy je třeba vytáhnout rybě háček z držky.....
 


Komentáře

1 Kája Kája | Web | 12. srpna 2013 v 12:30 | Reagovat

My přece můžeme přijet každý rok. :D

2 Tevuori Tevuori | Web | 12. srpna 2013 v 18:59 | Reagovat

[1]: To sice jo, ale já vás tam chtěla už letos. :D

3 Kája Kája | Web | 12. srpna 2013 v 21:34 | Reagovat

[2]: Už předloni. Dobře, za rok mi bude osmnáct a budu moct, tak se s Kamčou domluvíme a pořádně to tam rozjedem :D :D

4 Tevuori Tevuori | Web | 12. srpna 2013 v 23:48 | Reagovat

[3]: Ou jé. Uděláme ostrovní pááááártyyyy :D

5 Das Das | Web | 13. srpna 2013 v 23:48 | Reagovat

Tam musí být božsky!
A co, že už je váš stan tak trochu dědula.. hlavně, že furt dobře slouží! :)
To my jezdíme na dovolenou také na pořád stejné místo a to jen 20km od baráku. Každé léto na 14 dní. Vlastně ne vždy to bylo čtrnáct dní, někdy méně ale letos dokonce skoro měsíc. Alespoň rodiče tam byli tak dlouho, já měla soustředění a  pak v baráku příbuzenstvo. :D Je to jeden kemp, ale vlastně my nejsme přímo v kempu.. Prostě jezdíme do karavanu, který je asi 200m od hospody a stejně daleko od vody. Karavan máme na kopečku s nejlepším výhledem na vodu z celého areálu - všichni nám závidí. Neválíme se tam, sportujeme. Každý den nastartujeme náš krásný drahý a hlavně milovaný člun avyrazíme na pláž patřící našemu klubu, kde se věnujeme vodnímu lyžování. Miluju to tam! Hlavně na těch 14 dní se nás tam sejde větší banda.. a je to tam prostě fajn! samá grilovačka, sluníčko, pohoda.. I mamce se tam letos zalíbilo a právě proto tam byla o čtrnáct dní déle než bylo v plánu. Už se o mém tátovi začalo roztrubovat, že mu tam chodí pošta. :D Letos tam s náma byl i nejstarší brácha s manželkou a dětmi. Vlastně neteř tam byla i v ani né půl roce a to na týden. :) A za čtrnáct dní tam jedeme znovu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama