Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Vysoké Tatry - Deň štvrtý

10. září 2013 v 21:58 | Tevuori
(Stydím se za to zpoždění, opravdu. Ale je toho teď nějak moc. Nestíhám)

Říkala jsem včera, že bylo opravdu krásně? Kecy. Proti dnešnímu azuru a sluníčku se může jít včerejšek zahrabat. Jak jsme slyšely od místních - takový krásný den v celých Tatrách se nepovede moc často. J



Vzhledem ke krásné obloze za oknem a příznivým zprávám z recepce hotelu ohledně provozu lanovek v Tatranské Lomnici, jsme se radostně sbalily dokonce o hodinu dřív, než jsme musely. Po opět ne moc chutné snídani jsme si schovaly kufry do lyžárny, koupily si v kolibce lístky na vláček a v 10:02 už frčely zubajdou na Štrbské. Následně jsme absolvovaly další cestu električkou. Už nás to víc štvalo, než nás těšil výhled na Gerlach a okolní vrcholy. Podle hodin v električce trvala jedna cestě z Tatranského lieskovce ve Štrbě do Tatranské lomnice asi hodinu a padesát minut. Na zabití toto. Navíc to sluníčko po cestě hrozně uspávalo.


Ale nakonec jsme šťastně dojely. Na nádraží jsme vrátily omylem koupené jízdenky na cestu zpátky. Myslely jsme, že nás taťka vyzvedne právě v Lomnici a po cestě zpátky se stavíme v hotelu pro kufry. Babička opět statečně vyšlápla kilometr k lanovce, já zaplatila zpáteční na Skalnaté pleso a za chvíli už jsme seděly v kabince a snažily se nedívat domů. Překvapilo mě, že jsme vůbec nemusely čekat, odbavení bylo opravdu rychlé. Řeknu vám, že pohled na ty krpály a propadliny pod lanovkou mi nedělal moc dobře.


Asi po patnácti minutách přemlouvání žaludku (ať se tolik nehoupe) jsme vystoupily na Skalnatém plese ve výšce 1751 m. n. m. Ten výhled mi vyrazil dech. Bohužel, Nízké Tatry byly zahaleny do jakéhosi mlhavého oparu, takže jsem si ty panoramata nebyla schopná vyfotit. To bych po tom svém Lumíkovi chtěla moc. Strašně se mi líbilo pleso samotné. Taková krásná, průzračná, kamenité louže. A ty zakrslé stromečky kolem. A ty cestičky. A ty obrovské sympatické ochotné žulové kameny. Vyfotily mě s lomnickým štítem!!




Dole na spodní stanici lanovky nám řekli, že lístky ze Skalnatého plesa nahoru na Lomničák už jsou pro dnešek vyprodané. A nahoře jsme narazily na dva Čechy, kterým se i přesto podařilo koupit lístky - když se zeptali nahoře na Skalnatém, prý měli ještě spoustu lístků volných… Zřejmě nějaký šum na vedení mezi horní a spodní stanicí… Každopádně nás ti dva přemlouvali, ať si tam nahoru taky vyjedeme. Že je to zážitek na celý život. Ale babička nemá ráda výšky. A mi se při pohledu na visutou lanovku bez podpůrných stožárů dělalo blivno. Určitě jsem nebyla v Tatrách naposled. Příště se hecnu a vyjedu tam, dát si horkou čokoládu (která stojí majlant) v 2600 metrech.


Asi po dvou hodinách kochání se jsme sjely zpátky do Lomnice. Cesta lanovkou zpátky byla příšerná. Bylo mi ještě hůř, než teď, když v autě za jízdy píšu. (tatínek mi zapomněl vzít kinedryl - žádné překvapení) Šťastná, nohy na pevné zemi, jsem kornoutkem výtečné skořicové zmrzliny (moje nejoblíbenější) oslavila to, že s náma ta lanovka nespadla. Víte, je zajímavé, že kabinová lanovka mi vadí, ale když v zimě jezdíme na sedačce na Bílé, nevadilo by mi, kdyby to se mnou dělalo přemety. A létání letadlem miluju. Asi jsem divná.


Dole v Lomnici jsme si zašly na výbornou slovenskou kapustnicu a vyfotily si koníčky. Měly jsme spoustu času a prohlídka města z koňského povozu by nám asi to čekání zkrátila. Ale 15 éček za osobu je hodně…. Tak jsme si jen udělaly obrázek a šly dál. Pak přišla zpráva, že taťka s dědou stojí v zácpě u Čadce a bude jim to trvat ještě minimálně dvě hodiny. Tak jsme se rozhodly jet zpátky do Štrby, potupně koupily zpátky lístky, které jsme předtím vrátily a opět usedly do električky. Celou cestu jsem prozívala, prospala a propařila na telefonu. Asi řeknete, že nevím, co chci, ale už mě to fakt moc nebavilo.



Ve Smokovci jsme při přestupování zažily dvě minuty hrůzy. Do vlaku se vecpal ožralý, zdevastovaný, páchnoucí chlap. A páč nikde jinde nebylo místo, sedl si k nám. Dříve, než jsme tomu stačily zabránit. Smrděl fakt příšerně - v tu chvíli se mi udělalo opravdu špatně. Už jsme se zvedaly, že si půjdeme sednout někam jinam, když se najednou zvedl a vyšel z vlaku ven. Naštěstí se vlak rozjel a on nestihl nastoupit zpátky. Byl opravdu odporný.

S odjezdem ze Štrby nám to krásně klaplo. Akorát jsme vytáhly kufry a před hotelem zastavilo naše stříbrné Mondeo. Naložili jsme kufry, neúspěšně pohledali kinedryl a vyjely směr Frýdek-Místek. Ještě jsme se zastavili podívat na Liptovské Maře - pěkný rybník s krásným výhledem na Roháče a na Kriváň.

A teď právě projíždíme Žilinou. Těším se domů. Dám si sprchu a půjdu brzo spát. Zítra mi to začíná a já chci svůj předmaturitní školní rok zahájit sportovně - pojedu poprvé do školy na kole. Držte mi palce, ať nemusím v pátek nosit omluvenku "Ztratila se v Bašce."

P.S. To je ale divná borovice, co?

 


Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 11. září 2013 v 11:47 | Reagovat

Na tu lanovku bych se asi bála.
Toho chlapa nezávidím, vždycky nesnáším, když někdo takovej vleze do busu nebo někam blízko mě.
Ta borovice je zajímavá.

2 sarushef sarushef | Web | 13. září 2013 v 14:03 | Reagovat

To muselo bejt vyborny. Krasny fotky.

3 Jája Jája | E-mail | Web | 26. září 2013 v 20:43 | Reagovat

Krásné! Nikdy jsem letní dovolenou v horách netrávila, jsem spíš typ povaleče na pláži, ale fotky mě vcelku fascinují.:) A výšky... brr, ta lanovka by pro mě byla silné sousto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama