Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Vysoké Tatry - Deň druhý

2. září 2013 v 21:03 | Tevuori
Bravo! Počasí se umoudřilo!


Ráno jsme vstali do prosluněného dne - ovšem nálada nebyla až tak sluníčková. Nerada vstávám 7:30, když mám za sebou dva měsíce ponocování a vychrápávání. Ale vzala jsem to sportovně jako nácvik na vstávání do školy a vyhrabala se z peřiny v rekordním čase 10 minut. Když jsem se probrala, usoudila jsem, že jsem se vlastně vyspala skvěle. On ten horský vzduch dělá své.

Po probuzení jsme běžely na snídani, protože jsme měly hlad jako dvě vlčice. Ale - housky byly tvrdé, vánočka gumová a párky divné. Naštěstí tam měli nesquiky s mlékem a nakrájené pomeranče. To je jistota na každých švédských stolech. Došla káva a později i voda. V nestřeženém okamžiku, kdy zrovna donesli kafe a odnesli naplňovat vodu, dostala babi chuť udělat si čaj. A jelikož nepostřehla absenci vody, udělala si "výborný" malinový čaj zalitý hořkou kávou. Personálu bych navrhovala cisterny nějak označit. Člověk se snadno splete.

Opět jsme si užily cestu lanovkou na Štrbské pleso. Lístky jsme si kupovaly u pana řidiče. Až ve vláčku jsme zjistily, že se o padesát centů ochudil. Bohužel, pan řidič si to uvědomil také a pochvíli se rozhlasem ozvalo: Paní, která cestuje na ZTP průkaz, ať se prosím na konečné stanici zastaví u řidiče. Takže půleuro jsme neušetřily, s řidičem se vyrovnaly a bylo.

Měli jsme asi půl hoďky čas, tak jsem si řekla, že si ten slavný rybník skočím vyfotit. A co jsem zjistila? Že já blbá nechala foťák pod polštářem. Takže jsem byla celý den odkázaná na 3,2 mpx v mém telefonu dědečkovi. Sralo mě to přímo úměrně se stále se zlepšujícím počasím. Ale nějaké fotky přece jen mám.

Štrbské pleso jsem tedy nevyfotila, nastoupily jsme do "električky" a pokračovaly směr Starý Smokovec. Byla to krásná cesta. Příjemný moderní vláček, nádherný výhled na Nízké tatry a posléze i na Gerlachovský štít (nejvyšší tatranský vrchol). Oblačnost byla vysoká, vrcholky krásně viditelné a absence foťáku bodala u srdce. Naštěstí tam zítra pojedeme zas.

Dorazily jsme do "Starého Smokovca". Pěkné městečko. Mají tam krásný kostelík. Takový slovenský.

Rychle jsme šupajdily na pozemní lanovku na Hrebienok. Na pokladně mě baba fakt dožrala. Podle pravidel má každý mládežník narozený po 1. 1. 1995 zlevněné jízdné. A ona mi řekla, že na občanku mi to nesleví, že bych musela mít žákovský průkaz. Nechtělo se mi dohadovat, lanovka už čekala, tak jsem jí dotlačila o euro a půl víc, prošly jsme turniketem a nastoupily do lanovky.

Smůla byla, že zrovna tímto spojem se rozhodla vyjet nahoru také celá Unie německých domovů důchodců. Já němčinu nemám ráda. Poslouchat ji 10 minut ze všech stran bylo vyloženě utrpení. Je to na mě prostě moc tvrdý jazyk. Ale vydržela jsem to.

Nahoře na Hrebienoku byl krásný výhled na Slavkovský a Lomnický štít a ostatní přidružené vrcholky.


Chvilku jsme se pokochaly, pofotily a pak jsme se šly kousek projít po Tatranské magistrále. Ale opravdu jenom kousíček. Trochu škoda, protože jsem se zrovna cítila, že bych došla až na tu Terryho chatu, kdybych mohla. Ale přece jsme tu na relax a tak jsme si raději zašly do Bilíkovy chaty na oběd. Měla jsem výborné halušky s kapustou (se zelím) a výhledem na Lomnický štít. Krása.

Co mě na Hrebienoku zaujalo, byl takzvaný Letní tubing v areálu lyžařské školičky. Měli tam vybudované jakési koryto z plastových plátů. Nahoře jste si půjčili velký nafukovací kruh, sjeli korytem dolů a nahoru vyjeli po pojízdném pásu, po kterém v zimě jezdívají dětičky. Taky tam půjčovali koloběžky. Bohužel jsem už měla koupenou zpáteční jízdenku na lanovku. Ale příště si to do toho Smokovce na té kolobrndě určitě sjedu!! Ale tak jsem se alespoň ještě jednou svezla lanovkou, kterou jela i anglická královna. Lanovku jsem zapomněla vyfotit, páč se mi chtělo hrozně čůrat a biologické potřeby jsou prostě přednější než focení.


"Český průkaz ZTP na slovensku neplatí." dozvěděly jsme se od megery za pokladnou na nádraží. Opět jsme neměly chuť, ani čas se hádat a zaplatily za babičku o třičtvrtě eura navíc. Ale je zajímavé, že všude jinde nám slevy na ztp kartu vydali bez problémů…


Zpáteční cesta byla zajímavá hlavně pro mě. Z důvodu, které tu nebudu rozepisovat, se mi akutně začalo chtít. Na velkou. Znáte to. Jak to jednou přijde, člověk prostě musí. Do Štrbského plesa zbývalo asi dvacet minut jízdy. Postupně jsem bledla a zelenala, jak jsem zadržovala křeče. Na zastávce Popradské pleso (asi 5 minut před Štrbským) jsem už nemohla. Vylítla jsem z "električky". Chladný vzduch na poslední chvíli zabránil tomu, abych to nevyhodila vrchem. Řeknu vám, ještě nikdy jsem neměla takovou radost z Toi Toiky. Upřímně, byla jsem rozhodnutá se v případě nepřítomnosti toaletního zařízení vrhnout za první strom. A jestli mám kapesníčky, to mě nezajímalo už vůbec.

Následně, když už jsem opět začínala nabírat lidskou barvu, jsme počkaly na další vlak, dojely do Štrbského plesa a odtamtud pokračovaly zpátky zubačkou do Štrby. Původně jsem měla v plánu si před večeří ještě vyjít tak na hodinku sama na procházku. Ale jsem z té vlakové příhody poněkud unavená. Tak jenom odpočíváme a čekáme, kdy bude čas na večeři. Opět tam dneska budu za největšího závisláka, který sedí v celé hospodě sám, jen s kofolou a notebookem…

Kvůli blogu ze sebe dělám blbce. Krása. :D

 


Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 3. září 2013 v 13:31 | Reagovat

Neumím si představit, jak hnusně ten/ta čaj/káva chutnal/a. :-D

2 Kája Kája | Web | 3. září 2013 v 19:06 | Reagovat

No vidíš, já jsem se na ten kostel šklebila, že je hnusný. :D

3 Tevuori Tevuori | Web | 3. září 2013 v 21:21 | Reagovat

[1]: My ho radši ani nechutnaly. Stačil ten zápach. :D

[2]: Mi se líbil. Taková klasická slovenská architektura. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama