Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Vysoké Tatry - Deň tretí

3. září 2013 v 21:10 | Tevuori
Zdá se, že nás má nahoře někdo rád. Dneska se nám až na jednu nepříjemnost krásně vyvedl celý den.


Ráno jsme spaly jako dudci - vzbudily jsme se až v osm, já pak ještě půl hodinky pochrupávala. Ale nevydržela jsem dlouho, vyskočila, hodila na sebe tři vrstvy oblečení (v hotelu je jó zima) a uháněla za babičkou na snídani. Švédské stoly opět moc nepřekvapily. Pomík byl kyselý a chleba ve vajíčku mastný. Nakonec to opět zachránily kakaové kuličky s mlékem. Strašně jsem se těšila, že si dám malinový čaj, prý byl opravdu dobrý. Ale jako spousta ostatních věcí, malinový čaj taktéž došel. Takže jsem skončila s heřmánkovým. To je jistota.

Poněvadž na nebi to vypadalo všelijak, rozhodly jsme se ještě se na chvíli vrátit na pokoj a počkat co bude. Za chvíli se to zamodralo, sem tam nějaký vysoký mrak. Paráda! Krásné jasné počasí se nás drželo celý den. Dneska jsem si foťák už na hotelu nezapomněla, takže jsem fotila jako blázen. Mám asi 60 fotek hor. Ráda fotím hory, i když vím, že to tím svým kompaktem stejně moc hezky nevyfotím.
Jako příklad uvádím panoramata nad naším hotelem Rysy:


Nadšené krásným počasím jsme se, jak nečekaně, na zubačku. Směr Štrbské pleso. Zubačka mi málem ujela. Měla jsem pět minut rezervu a běžela koupit lístky. Jenže ona přijela dřív - slyšela jsem ji, když jsem zašla za první zatáčku směrem ke kolibě, kde se kupují jízdenky. Tak jsem frčela, na chudáka Slováka rychle poostravsky vychrlila požadavek a pádila zpátky k zubačce. Všichni už byli nastoupení, jenom babička zdržovala řidiče. Naštěstí jsem nebyla poslední. Když jsem dosedala na sedadlo, zpoza zatáčky se vyřítily dvě další paní. Očividně také nečekaly tak brzký příjezd.

Nahoře na Štrbském plese bylo asi dvacet minut čas. Nechala jsem teda babičku s batohem i bundou v navazujícím vlaku a šla si užít horského sluníčka jenom v tričku. Byla to bomba. Akorát se trochu zvedal vítr, zatím mi to ale vůbec nevadilo. Vyfotila jsem si zubačku i električku - tu navíc s krásným pozadím vrcholků. Jsou to, tuším, hory Patria a Satan.



Pak jsem naskočila zpátky do električky, která za chvíli vyjela směrem na Starý Smokovec. Tentokrát to nebyla naše cílová zastávka. Ve Smokovci jsme přesedaly na další električku, směr Tatranská Lomnica. Oba vlaky byly dneska poměrně plně obsazené, snad kvůli krásnému počasí. Ani by mi to nevadilo, místa k sezení jsme měly. Ale přistoupila taková divná rodina. Jejich chlapeček celou cestu hrál hry na telefonu se zvukem na maximum. Rodičům to očividně nepříjemné nepřišlo, ale mi to vadilo docela dost. Po cestě jsem se ale bavila focením Gerlachovského štítu (nejvyšší vrchol Vysokých Tater) a okolních hor.


V Tatranské Lomnici foukal vítr ještě víc než na Štrbském plese a ve Smokovci. Pořád nám to nepřišlo na škodu, dokud jsme se nevyškrábaly ke spodní stanici lanovky na Skalnaté pleso. Vypadalo to tam poněkud mrtvě. A taky bylo jasné proč - když jsme vylezly nad vesnici, vítr se zvedl asi tak o 200%. Už jsem tušila, že to nedopadne dobře, ale šla jsem se ujistit k pokladně. Tam mi bylo řečeno, že lanovka z důvodu silného větru dnes nejezdí. Není se čemu divit. Věřím, že na Skalnatém plese nahoře by byl vítr tak silný, že by porazil člověka. Přesto mi to bylo trochu líto, chtěla jsem se tam opravdu podívat. Ale tak snad někdy příště, nebo možná ještě zítra - záleží na tom, jestli se nám bude chtít znovu absolvovat tu dlouhou cestu do Lomnice.

Takže jsme chvíli seděly u spodní stanice lanovky a kochaly se pohledem na hory. A já jsem fotila Lomnický štít.



Pak jsme se, trochu zklamané, vydaly zpátky dolů do vesnice na nádraží. Po cestě jsem viděla krásný hotýlek. Takový moderně horský. J


Na nádraží jsme se rozhodly zastavit se na zpáteční cestě na štrbské pleso, abychom ho teda viděli i jinak, než v mlze. Cesta byla vtipná. Přisedla si k nám šestičlenná parta slováků a začali z baťohů tahat alkohol. Měli moc dobrého "Jegra".Na štrbském bylo opravdu krásně. Měla jsem z toho velkou radost. Pamatovala jsem si ho sice tak o polovinu větší. Ale ony se věci vždycky zdají menší, než když vám bylo sedm let. Sahala jsem do vody, dokonce ani nebyla až tak studená… Kdybych byla magor a kdybych se nebála nemoci hned na začátku školního roku a kdybych měla plavky, možná bych tam i vlezla.

Trošku mi ale na tom obzoru vadily ty skokanské můstky. Vím, že to je symbol a tak… Ale je to prostě taková bradavice na krásné čisté přírodní krajině.


Miluju Tatry. Jsou prostě kouzelné.


Ještě k tomu Štrbskému. Dneska bylo otevřené Veverčí lanové centrum. Nešla jsem tam, měli tam ale naprosto luxusní sošku veverky!


Potom jsme sjely zubačkou zpátky do Štrby. Babičku jsem "odložila" zpátky na hotel a šla se projít po městečku do obchodu pro nějaké pití. Obchody v zahraničí jsou zhouba, protože eura se strašně dobře utrácejí… A viděla jsem tu úžasný ovečkový polštářek. Jen za 12 euro. No nekup to. Možná si ji přivezu domů jako suvenýr. Musím si to ještě rozmyslet.


Cestou z obchodu zpět do hotelu jsem vyfotila MRAK! Naprosto zbytečná fotka…

A na rozloučenou ještě jedna fotka. Abyste neřekli, že furt melu o Vysokých Tatrách, tady je jeden výhled z električky na Tatry Nízké.


(Dneska to nemá hlavu ani patu. Sorry. Jsem unavená)
 


Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 4. září 2013 v 9:05 | Reagovat

Nízké Tatry se mi asi líbí víc než Vysoké. Možná to bude tím, že mám radši zaoblené kopečky než ty špičaté.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama