Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Kterak rozmanitá duše rutinou utiskována byla

3. listopadu 2013 v 0:45 | Tevuori
Připadám si, jak kdyby mě někdo v poslední době ustavičně mlátil nerezovou pánví po hlavě. Nedokážu myslet, jen tupě sedím a zírám. Pomoc!


Od té doby, co jsem se vrátila ze švajcu jedu furt v zajetých kolejích. Ráno se s obrovským sebezapřením a slzami na krajíčku vyškrábu z postele, odejdu, přetrpím vyučování, přijdu, odejdu, přijdu a pak nic až je najednou půlnoc a já nemůžu spát.

Kolikrát sedím nad prázdným listem ve wordu a volám svou fantazii. Volám, všude kolem se ozývá ozvěna, ale volaný účastník hovor nepřijímá. Obrazně řečeno mám v hlavě pusto. Víte jak v simpsnech vždykcy po úplně opuštěném a prázdném místě poskakuje ta koule roští? Asi tak to mám teď já. Nejde mi myslet.

Připadám si šíleně apatická. Pořád jen pasivně přijímám, ale nejsem schopná aktivně vydávat. Dělám všechno co se po mě chce, jako dřív, ale nezanechává to ve mně jakoukoliv stopu. Já se dvě hodiny učím na tes, napíšu ho na výbornou, ale za dva dny nejsem schopná říct, na co mě vlastně testovali. Nepamatuju si věci a nedaří se mi plánovat. Prostě mám v hlavě pořád otevřenou "krabici ničeho". Jako bych byla svůj vlastní nepovedený dvojník, který mě tu má zastupovat či co.

Chce to mít nápad a ne pořád chrápat. Ale jak? Ony ty nápady by byly ale já nemám z ničeho radost. Nedokážu si nic pořádně užít. Minulý týden jsem byla v Praze. Na koncertě své oblíbené kapely. Stálo mě to spoustu peněz. Svým způsobem to bylo jediné, jak jsem chtěla strávit prázdniny. Vyšlo to, ale stejně jsem se ani netěšila. Celou cestu vlakem jsem koukala do stěny a nemyslela na nic. Celý koncert jsem tančila, poslouchala skvělou hudbu a byla šťastná, ale všechno jen tak nějak povrchně. Hlouběji se nedostalo nic. Už si nedokážu ani vybavit detaliy toho večera. Já vím, že to bylo skvělé a úžasné - ale jako bych to všechno sledovala z povzdálí jako nezúčastněný divák.

A tohle píšu už dva týdny. Kurva dva týdny. Chápe to někdo?

A světlých chvilek ubývá. Je už fakt málo lidí, kteří mě dokážou z toho bdělého komatu alespoň dočasně vytáhnout.
Asi bych potřebovala relax někde na horách v klidu, míru a pokoji. Upozorňuji že úplně sama, pokud možno někde uprostřed lesů a zapadaná sněhem, bez kontaktu s okolním světem.

Ale místo toho zas budu akorát sedět a zírat a nechám se ubíjet tím vším kolem mě. Protože já sama nemám sílu se zvednout a začít dělat něco proti trudomyslnosti, radši budu prostě přijímat všechno, co do mě kdo nahustí. Chybí mi energie, motivace a touha - neříkejte, že jsem líná.

Já prostě akorát nevím, co sama chci a co mám sama se sebou dělat....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama