Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Puzzle dojmů

14. prosince 2013 v 0:49 | Tevuori
Vteřiny, hodiny, dny a měsíce. Čísla se míhají a já začínám pociťovat notalgii z blížícího se rozloučení se starým kalendářem. Zdá se mi, že když zavřu oči, otevřu je o půl roku starší.


Všechno teď opravdu rychle utíká. Nějak se mi dařilo vymanit se z té ubíjející nekončící rutiny. Nebo jsem si možná zvykla, já nevím. Naučila jsem se dělat věci, které mě vytrhnou z reality a ozvláštní mi den. Mysl mi už zase hýří všemi barvami, já filozofuji a vymýšlím hlouposti. Cítím se, jako bych se nedávno probudila z dlouhé zimní hibernace. Což je uprostřed prosince trochu paradoxní.

Možná za to může předvánoční čas. Ačkoliv se mi nelíbí konzumní způsob slavení svátků, Vánoce jsou pro mě důležité. Je to možná trochu infantilní. I ti, kteří se nechovají vánočně, alespoň v rychlém shonu shání dárky pro své nejbližší a to znamená, že nejméně v těchto chvílích nemyslí jen na sebe. A o tom přeci Vánoce jsou. Škoda jen, že jejich hlavní myšlenka poněkud přeskočila z končin abstraktních do moderního materialismu. Ale to bude asi přirozený vývoj, kterému nijak nezabráníme. Lidé si zvyknou.

Kýčovitě řečeno, cítím, že má duše dochází klidu. Poslední dobou dokáži reálně přemýšlet a výstižně se vyjadřovat. Raduji se z vlastních vzpomínek a z přítomnosti, nic jiného nepotřebuji. Jako by všechno najednou zapadlo na své místo.

Mám teď proč vzhlížet k budoucnosti a doufat v ni. Mým přičiněním začalo vznikat něco, na jehož budování můžu dále pracovat. To vědomí mě táhne dál - chci celou věc dovést do zdárného "konce". Nevěřím v Boha - za úspěch se tedy modlit nemůžu. Radějí vyzývám sama sebe. Jen zavřít oči, hluboký nádech a vrhnout se střemhlav do situací, které mě posunou dopředu. Je to docela naplňující.

...

Zapisuji si zde pro sebe své proudy myšlenek. Je to docela strohé. Nikdy jsem nebyla zvláštní talent na lyrické výpovědi. Vlastně jsem nikdy nebyla zvláštní talent na nic, i když jsem jako dítě slyšela na svá nadání spoustu chvály. Vím, že nejsem výjimečná - nikdy nevyvstanu z davu tak vysoko, aby mě spatřil úplně každý. Důležité však je, že jsem sama v sobě nalezla schopnost sebeurčení. Snad už teď i tuším, kam patřím.

Chtěla bych poděkovat světu za to, že tu můžu být.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama