Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Kuk přes rameno

1. ledna 2014 v 2:27 | Tevuori
Přiznejme si to hned - jsem trochu pod vlivem. Vítání nového roku je trochu náročné a to jsem ho letos zase slavila s rodiči. Hahaha. Jsem asociál. A tak místo novoročních polibků a podroušených tanců píšu v náladě po dlouhé době nějaké ty písmenka...



Nemám ráda tyhle strojené oslavy. Všichni musí být šťastní a happy. A končí to tak, že se všichni pohádají, vypadnou z bytu a já si tu pak forever alone dlouho do noci popíjim metaxu s tonikem. (ten tonik není změkčilost - je to prostředek, jak toho vypít jenom tak akorát) A hloubám a hloubám. Všichni se teď zamýšlejí nad uplynulým rokem. Hmm... Já se asi nemám nad čím zamýšlet. V roce dvacet jedna tři se toho určitě udála spousta. Spousta dnů mi určitě přišla nepřekonatelně významných - a jak to dopadá? Nakonec všechno upadá v zapomnění do stínu posledních dvou (třech? čtyřech? já fakt nevím) týdnů.

Takže pokud mám hodnotit podle těch posledních dnů a týdnů, asi to byl dobrý rok, já vám nevím. Konečeně mám něco nehmatatelně krásného a velkého. Dokonce jsem kvůli tomu i tak trochu patetická.

Co k tomu můžu říct? Mohl by se nový rok nést v duchu konce toho předchozího. Až na ty testy. Ty ať si strčí tam, kde slunce nesvítí.

Za necelých 59 dní budu plnoletá. Mám jen tak málo času, na to být doopravdy dítětem, a nikdy jsem nebyla v Legolandu. Ale co je věk? Číslo? Těším se jedině na to, jak si suverénně půjdu koupit pivko, které mi nikdo nikdy nikde teď nechce prodat. A to bude vše. Ha plnoletost? K čemu? Stejně ještě nemám sílu žít sama. Ale né, že bych se na to netěšíla....

Tento rok si určitě koupím basu. A glády. A vakoveverku. Najdu si brigádu a pojedu na dva fesťáky místo jednoho. Uvalím celou první výplatu za hadry v nějakém rock shopu. Působím strašně materialisticky, já vím. Ale co jiného mám plánovat? Lásku hledat nebudu, skvělé přátele mám a doufám, že je neztratím. Nevím, co bych si bez nich počala. Zdraví je chatrné, ale na přežitelné úrovni. A rodina, ta se poněkud rozvrací, ale není v mých silách tomu zabránit. Tak si holt přejme hmatatelnosti!

Ale...
Za jednu věc se přece jen budu modlit...

Zachary, neblbni prosím, a vrať se mi!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama