Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Zápolím s elektronikou

22. dubna 2014 v 8:00 | Tevuori
Nemám ráda ironii osudu. Po čtyřech měsících se člověk rozhodne, že tedy zplodí pár řádek, jen tak, aby se procvičil. A ono ejhle! Blog.cz nefunguje. Trvalo mi téměř tři hodiny ho zprovoznit.


Nebudu tady vykládat, jak jsem nad tím rostla. Maniakální stavy plné touhy vyhodit notebook s oknem se naprosto neohlášeně prolínaly s depresivním a plačtivým rozpoložením nad mou hloupou, netechnickou a unavenou hlavou. Abychom si rozuměli - myslím, že co se počítačů týče, jsem celkem chápavý člověk, občas mě to i baví. Kdybych měla víc času, asi by ze mě byl i ajťák. Jenže určité banality mě občas prostě zaskočí. Pominu-li naprosto zbytečnou ztrátu historie, souborů cookies a mezipaměti prohlížeče, podařilo se mi nakonec změnou DNS serverů problém vyřešit celkem bezbolestně.

Vůbec spolu s notebookem v poslední době nějako válčíme. Mám pocit, že mě trápí přibližně od té doby, co jsem ho celého za pomoci tuny kapesníčků poctivě vydrhla a vyleštila, takže byl poprvé za dobu, co ho mám, krásně čistě bílý. Spíše bych čekala, že mi za to snese modré z nebe, ale co už. Chtěla jsem vyčistit ještě klávesnici, ale bojím se, aby potom na protest nepřestal fungovat úplně. Navíc mám noční můry z toho, že některou z kláves nešikovně vylomím tak, že už nepůjde dát zpátky. Nesmějte se mi. Ty klávesky jsou prostě šíleně placaté a titěrné, působí vcelku férově a kdybych si zničila třeba mezerník, nebo tlačítko function, asi bych to nezvládla. (co to tu melu?)

Ale snad mám jen bludy. Snad se mi notebook nemstí za příliš starostlivou péči. (teď mě napadá, že jsem mu ještě nedávno defragmentovala oba disky - chudáček) Možná můžu vinu svalit na společnost microsoft. Od toho osudného dne, kdy definitivně skončila podpora mých milovaných "ikspéček" mám problém se "škodlivými kódy". Figuruje mezi nimi program windows updater (jak paradoxní). Někdy mám pocit, že se mi ten avast vysmívá. Ale pánové. Za á - si nejsem jistá, zda by pradědeček novější systém utáhl. Za bé - i kdyby ho utáhl, nemám peníze na to si kupovat systém za nekřesťanské peníze. Za cé - nový stroj si kupovat odmítám. Nový počítač mám v této pětiletce zapsaný před nástupem na vysokou školu. Když si ho koupím teď, za rok už zas budu mít zastaralou krabici. Nesnáším ten rychlý vývoj. A za dé - přes veškeré šance, které jsem tučňákovi dala, si Linux nikdy nezamiluju. Takže ať si papalášové z microsoftu myslí co chtějí, já zůstávám u "ikspéček" tak dlouho, než pradědeček doslouží.

Máme nový ovladač k televizi. Nevěřili byste, co takový nový ovladač k televizi umí způsobit rodinných hádek.

Stále se mi nedaří rozluštit ovládání metronomu na klavíru, který už mám mimochodem dost dlouho. Snad už skoro půl roku. Ale jsem na stopě!

Nedávno mě kopla mikrovlnka a podařilo se mi spálit kuchyňského robota.

O svém zápolení s rodinným "písíčkem" se raději ani zmiňovat nebudu, to by vydalo na celou knihu. "Starosti s tiskárnou" by byl druhý díl.

Taky se mi před nějakou dobou rozpadla v ruce SD karta z foťáku. Prostě na dvě půlky plastu a čip. Jelikož jsem držgrešle (a radši jdu na koncert, než do elektra pro novou kartu), tak dlouho jsem koumala nad tím, jak ji opravit, až se mi to povedlo. Až na ty občasné výpadky. Vyfotím fotku a najednou hláška - na kartu SD nelze zapisovat. Grrrr, foťák proletěl prosklenýma dveřma.

Pomineme-li lampy, snad jediná elektronika, která se ke mně v poslední době chová přívětivě, je můj milovaný telefon. V dnešní době je možná ostuda mít už téměř tři roky jeden a ten samý telefon, ale on mi boban přirostl k srdci. Máme se rádi. On zvládá to co já potřebuju a já vím, že když s ním fláknu z metru a půl na beton, nic se mu nestane. Občas si ho jen tak vezmu do ruky a koukám se na něj. A je mi líto, jak vypadá. Ty rýhy a odřeniny! Opravdu by mě zajímalo, co (nebo kdo) může za ty čtyři hluboké rovnoběžné škrábance na boku. Už jsem i uvažovala, že bych mu koupila nový kryt, když mi tak dobře slouží. Jenže mi by pak bylo blbé ten nový kryt zase otřískat.

Vypnout to všechno a zapálit oheň! Už se těším na léto pod stan.
 


Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 22. dubna 2014 v 11:34 | Reagovat

Jo, technika furt překvapuje. A počítače jsou zvláštní kapitola. Taky se bojím, že si poškodím nějakou klávesu, tak je raději ani nevytahuju.
Na tom není nic divnýho mít mobil několik let. Já mám svůj od roku 2009 a pořád jako novej (jen obal je popraskanej, ale to aspoň odradí případného zloděje, protože není poznat, že je to obal).
S kartou jsem měla podobnej problém. Pořád mi foťák hlásil, že nejde zapisovat, tak jsem vinila kartu, že měla jen omezený limit. Naštěstí jsem si všimla, že na ní je ulomenej kousíček plastu, co překážel přes to kovový (nevím, jak se tomu říká), tak stačilo to ulomit a je klid. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama