Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Německé ne(po)chutiny

9. července 2014 v 0:56 | Tevuori
O prázdninách se mají zkoušet nové věci, aby pak měl člověk co nejvíce zážitků, na které může vzpomínat po zbytek roku. Ono v takové fyzice se to pak pekelně hodí, poněvadž během ní se i pouhé smítko prachu plující vzduchem stává objektem hodnějším zájmu než probíraná látka. Takže jsem se do prázdnin "vrhla po hlavě" a nové zkušenosti se jen hrnou! Mezi nimi se udála i jedna velká událost gurmánského typu, kterou si prostě nemůžu nechat jen pro sebe.


Any se jako správný světoběžníkvypařila z českých luhů a hájů už o nějaký měsíc před oficiálním ukončením desetiměsíčního konstantního útisku naší drahou paní ředitelkou a jejím klanem následovníků. Dobře udělala. Každopádně... Jako už jednou dříve, skončila Any na brigádě na severu Německa na pobřeží Baltského moře v jakémsi menším městečku. (jméno po mně nechtějte, ale myslím, že to bylo něco s Karlem) Kdo by lačnil po upřesnění mých banálních informací, nechť cestovatelčin blog navštíví.

V jednom ze svých článků se zmínila o jakémsi speciálním druhu nějaké ?bylinkové? příchutě. Konkrétně povídala o zvláštní hmotě prodávané mezi sortimentem jogurtů, která ale - jak jsem zjistila později - má s jogurtem pramálo společného. Jsem od přírody tvor zvědavý a tak jsem neváhala a požádala průzkumnici cizích krajů, aby mi ze svého pobytu jako suvenýr jeden tenhle ?jogurt? dovezla, že bych to taky ochutnala.

Dny ubíhaly, Anežka se vrátila zpět domů (aby o tři dny později opět utekla, tentokrát trochu víc na jih směrem do Alp) a tak nějak se stalo, že jsme se obě (a nějací další lidé, která však pro přípěch nejsou důležití) vypravily na sobotní vyvrcholení Sweetsen festu v tom našem Fajnem-mjestě. Slovo dalo slovo, stačilo pár zpráv a domluva byla na světě. O pár desetiminutových úseků později došlo k předání.

I když jsem foto viděla už dříve ve výše zmíněném článku, ta barva mě na první pohled značně vyděsila. Vystrašila mě do té míry, že jsem to doma strčila do lednice, zkontrolovala datum trvanlivosti, aby to náhodou neprošlo, a celý další dlouhý týden jsem se odhodlávala.

Omluvou mi budiž, že jsem celý týden těžce pracovala na brigádě (dělám v Beskydském informačním centru, heč) a tak jsem na nějaké velké dobrodružství neměla náladu. Ta se dostala až o zaslouženém dnu volna, v neděli. Zhluboka se nadechla, vyndala inkriminovaný kelímek z lednice, dopravila jej k sobě do pokoje a bylo to tady! V tu chvíli nebylo cesty zpět. Chvilku jsem na to jen tak zírala a čekala, až baterka do foťáku nasaje trochu šťávy - vše bylo třeba náležitě zdokumentovat!



A pak jsem to otevřela. Od této chvíle končím vypravování a pokračuji stručným výtahem z myšlenek, které se mi honily hlavou. Myšlenky jsem sepisovala přímo při ochutnávání, takže reportáž je naprosto autentická.

Že by to vonělo, to se říct nedá. Cítím v tom puding a nějaký čistící prostředek. Ta "vůně" je zpočátku hutná, později jakoby svěží.

...

Klepe se to už i v kelímku. No potěš.

...

A ta pěna na vrchu vypadá extra jedovatě.

Není to žíravé? Mám málo lžiček a nerada bych o tu jednu přišla.


...

Je to překvapivě tuhé. Sice jsem věděla, že to bude mít co dočinění se želatinou, ale takhle jsem to nečekala.


Na té lžičce se to klepe, jak kdybych měla Parkinsona. Ani se mi to nedaří ostře vyfotit.


...

Já to asi neochutnám, mám z toho celkem strach. :D

Tak jo, jdu na to. Na tři.

Ráz…. Dváá…. Dva a půůůl…

Na olíznutí je to celkem bez chuti, možná trochu kyselé a hlavně nechutně kluzké, ostatně jako každé želé.

A teď už to fakt strčím do pusy!

Hmm…. Lehce pikantní, trochu sladce pálivé - překvapivá chuť, určitě je tam citrón, možná máta? Německy neumím a složení stejně zásadně nikdy nečtu, takže nevím. V pozadí zase cítím ten pudink. Je to fakt zvláštní kombinace, nevím, jestli je to celkově spíše lehčí, nebo těžší chuť.

Nejsem si jistá, jestli mi to chutná, nebo ne. :D

...

Má se to vůbec nějak zpracovávat v kuse, nebo polykat rovnou tak, jak to je?

...

Ta chuť je celkem zvláštní, ale zjistila jsem, že co mi vadí je opravdu ta divná konzistence.

Tuhnou mi rysy. :D

...

Ta pěna nakonec nebyla zdaleka tak hrozná a slizká, jak se zdála.

Po pár lžičkách té chuti celkem začínám přicházet na kloub. Ale vážně jenom té chuti. Nemohla bych zkusit nějakou alternativu? Třeba vážně ten jogurt?

...

No, je mi to líto, ale asi to nedojím. Ta želatinová konzistence mi vážně nedělá úplně dobře.

...

Když v tom rýpu lžičkou, dělá to naprosto nechutné mlaskavé zvuky a taky se to podivně hýbe. Mám pocit, že jsem snědla polovinu mimozemšťana a on se mi brzo bude mstít.

Už jsem s tím ale celkem pohnula. Jsem za půlkou.

Přece jenom bych toho mimozemšťana měla už sníst celého. Třeba se pak dá dohromady a vše mi odpustí.

A přece to nevyhodím.

Zatni zuby a táhni!

...

A pak vstoupil do příběhu tatínek. Doštukoval chodbu, chtěl malovat a jaksi zjistil, že mu zežloutnul bílý primalex. Takže šup šup, Terezko, půjčím ti auto, dojeď pro primalex do OBI. Klíčky od auta se neodmítají, to je jeden z nezlomných zákonů čerstvé dospělosti, takže jsem strčila dezertíno zpět do ledničky a frčela. Když jsem se vrátila, otevřela jsem lednici a zjistila jsem, že už vůbec nemám chuť pokračovat. Tak jsem ten zbytek vykypala do záchodu a kelímek s výčitkami svědomí vyhodila. Ale i tak jsem byla statečná!

A jak bych to všechno shrnula? Inu, sníst se to dalo. Představte si, že jíte slimáka s celkem zajímavou a poměrně chutnou příchutí. Ale bohužel, stále je tam ten slimák. Takže bych tímto Anežce velmi ráda poděkovala, je vážně skvělá, už jenom proto, že se mi díky ní po dlouhé době opět naskytl nápad k sepsání.

Ale to poděkování je asi tak vše. Zelený sliz už si v životě asi nezopakuju. :-)
 


Komentáře

1 Any Any | E-mail | Web | 9. července 2014 v 18:53 | Reagovat

Jsi odvážná :-D Ale moje mamka reagovala podobně, nemohla to skoro polknout. Nesmíš si představovat, že je to slimák.

Víš, že Götter Speise znamená božský pokrm? :D

2 Tevuori Tevuori | Web | 9. července 2014 v 22:05 | Reagovat

[1]: Já jsem se hodně snažila, ale ta představa byla šíleně vtíravá. :/

Ne, to jsem nevěděla. Škoda, z toho by byl skvělý nadpis, takový kousavý s notnou dávkou ironie. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama