Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Cítit se zase o něco méně nepodstatná

5. října 2014 v 1:15 | Tevuori
Stalo se mi něco úžasného. Tak krásného, že mi jen pouhá myšlenka na to vykouzlí široký úsměv na rtech. Stalo se mi něco tak jedinečného, že si to dokonce zaslouží poctu ve formě prvního článku po dlouhé pisálkovské pauze.



Já jsem totiž dostala květinu od muže.

Žádné terno, říká si čtenář, který sem omylem zabloudil.
ALE!
nikdy nedostávám květiny. Už dlouho jsem pro nikoho nebyla tolikdůležitá, abych dostala květinu. Snad až na jedinou výjimku, jíž si velice cením. A na ten šeřík, který jsem dostala od Honzíka ve třetí třídě, ale to se asi nepočítá...
Zastávám názor, že každá žena/dívka/slečna/paní ráda dostává květiny. Která z nás by se nechtěla cítit jedinečná a hýčkaná? Cítit, že pro někoho alespoň něco málo znamenáme? V každé z nás je kousek romantické duše a tato gesta nás budou vždy vyvádět z míry. Kladným způsobem.
Odpusťe mi tedy ten potulený úsměv a ruměnec ve tváři!

Navíc, v tomto případě nejde ani tak o květinu samotnou. Poslechněte, jak jsem ji dostala?

...

Středa.... Příšerný den. Dlouhá škola, dva náročné semináře. V noci nějakých pět hodin spánku, člověku to všechno přerůstá přes hlavu. Sedí v lavici, přemýšlí, co tam vlastně dělá. V okamžicích osvícení zapíše nějakou poznámku na zapůjčený papír (pro sešit do skříňky se mu děsně nechtělo). Z potřeby uniknout a jen tak z rozmaru si krátí čas na mobilním facebooku, velmi nenápadně schovaném v pouzdře. Angličtina. Ta šílená a hyperaktivní ženska vypráví cosi o Skotsku. Nezájem, stejně nematuruju. Člověk prostě nedokáže bedlivě sledovat každý okamžik v každé školní hodině. To je prostě mimo lidské schopnosti.
Přijde zpráva: "Stav se ve školní knihovně, něco tam máš." Reakce: "Cože?" Profesorka prý bude vědět. A prý mě to potěší. Rozporuplné pocity. Co když jde o nějaký poťouchlý vtípek. Inu, v nejhorším si prostě půjčím nějakou knížku, říkám si.
Oběd. Váhám mezi Nabokovovou "Lolitou" a Hemingwayovým "Sbohem, armádo".
Biologie. Rozhodla jsem se pro Nabokova. Snažím se soustředit na téma vlivu vlastností vzduchu na živé organismy. Nic moc zábava.
PADLA! Jdu kolem knihovny. Češtinářka tam je, mám... ? štěstí ?
"Dobrý den, paní profesorko, dostala jsem echo, že bych tu měla něco mít"... Přiblblý úsměv, plánuji, jak z toho vybruslím, až se na mě bude nechápavě dívat.
"TEREZKO!"
Pak jsem se dozvěděla, že se tam stavil nějaký švarný jinoch a nechal mi tam na stole kytičku. Několikrát zopakovala, jak je to krásné. Musela jsem pugét rozbalit a pohlubit se. Děkovala jsem, beztak rudá až za ušima. Vyprovodila mě takovým přejícím, maminkovským a potěšeným úsměvem. (bojím se, že se mi o tom úsměvu bude zdát)
...

No není to pěkné. :) Opravdu mě to překvapilo a potěšilo. Spolužáci se divili. Škoda, že už jich u skříněk bylo tak málo. Přála bych si, aby všichni ti, kteří mnou opovrhují, viděli, že TA ŠPRTKA HORÁKOVÁ ASI NENÍ TAK ÚPLNĚ ZTRACENÝ PŘÍPAD, JAKO JSME SI MYSLELI.

Přiznám se, trochu mi stouplo sebevědomí. :) Ale na tom snad nic špatného, doufám.

A na závěr ještě nezbytná fotodokumentace:


P.S. - Pokud toto čteš, ty - švarný jinochu (:D), ještě jednou děkuji, moc to pro mě znamená.

A ještě perlička k pobavení - Den před událostí mělo mé rodičovské sdružení devatenácté výročí svatby. Připadala jsem si pak trochu trapně, protože maminka dostala růži jen jednu.

Edit: Čeština další den byla "peklo". Sedím hned vepředu a vyhýbat se očnímu kontaktu mě stálo hodně sil.
 


Komentáře

1 noname noname | Web | 5. října 2014 v 1:46 | Reagovat

páni, to je krásný :)
tiše závidím

2 Any Any | Web | 5. října 2014 v 17:08 | Reagovat

Tohle je tak rozněžňující článek... Skoro mám chuť použít zdrobnělinu, fuj...

Závidím ti :-P A zasloužíš si to!

3 Kája Kája | Web | 5. října 2014 v 20:46 | Reagovat

Teda, až tě to donutilo napsat článek :D
Přesně tak, dostat květinu je nádherné!
Akorát nevím, proč si ji tak kazíš tou fyzikou... :-?

4 Tevuori Tevuori | Web | 5. října 2014 v 20:57 | Reagovat

Díky, holky. :)

[2]: Kdybys ty použila roztomiloučkou zdrobnělinku, tak by nastal konec světa. Drž se!

[3]: Prostě tam ležela, no. :D Co nadělám.

5 Švarný jinoch.. Švarný jinoch.. | 12. října 2014 v 10:39 | Reagovat

Děkuji za možnost, že jsem tě mohl poznat...a zažít pár hodin ve Tvé přítomnosti. Slovy se nedá vyjádřit kým a čím seš...pouze skutky..Ještě jednou děkuji, že dovedeš dělat život lepším Terezko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama