Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Litanie na bronchitidu

3. prosince 2014 v 23:47 | Tevuori
Možná že v dnešní době antibiotik bych měla být vděčná, že budu za týden ok. Ale i tak si musím postěžovat.... au au.



To je tak, když člověk pustí do něčeho, na čem mu docela záleží. Pro mě to byla částečná organizace stužkovacího večírku. Vzala jsem si na starost prachy a účetnictví. Mám neobyčejný talent si vždycky vybrat tu práci, ke které nemám žádný vztah. Ale to je mimo mísu. Tákže jsem to všechno finančně rozplánovala, rozpočítala. (hodiny a hodiny práce s kalkulačkou a snahy zjistit, kam se mi podělo těch 500,-, které ještě před okamžikem přebývaly) Začala jsem vybírat poměrně velký obnos peněz a zároveň proplácet kokina a další nezbytnosti. A snažila se to vyvážít tak, aby nikde nic nechybělo.

Ha. Ve chvíli, kdy se mi to nejméně hodilo mi začalo být mrtě zle. Nemohla jsem polykat. Bolelo mě celé tělo. Říkám si - to je obyčejná chřipka. To přechodím, to zvládnu. Pak přišly teploty. Pro člověka s běžnou teplotou okolo 35 a půl stupně Celsiovy stupnice je 37,8 stupně naměřených na teploměru pomalu katastrofa. Ale ta představa že musím někoho zasvěcovat do té hromady čísel a dalších drobných úkonů. Nikdy! A tak jsem ráno vstala, odbyla školu a organizaci na 350%, přišla domů, padla do postele a spala až do dalšího rána. Super životospráva.

V pátek se nade mnou vše slitovalo, teplota ustoupila a krk se později řádně vyklokltal alkoholem. Úspěšně jsme prošli stužkovacím večírkem. Vše proběhlo dle plánu, tyrani se bavili, my jsme se bavili, jídlo bylo výtečné, tabule krásná a hudba k tanci delikátní. Peníze mi vyšly; dokonce nějaké ještě zbyly. Pominu-li epizodu, kdy jsem se snažila pomoci opilému spolužákovi (pro kterého jsem dle jeho vlastních slov úplně naspod žebříčku milých a užitečných lidí) dostat se spát někam, kde to pro něj bude bezpečné, užila jsem si to náramně i já.

Ale ejhle, alkohol nás hřál, nebyla chuť jet domů a tak se šlo jinam. V praxi to vypadalo asi tak, že jsme do půl třetí trajdali různě po venku a pak teprve jeli taxíkem. Zde nutno poznamenat, že krátké šaty bez rukávů, silonky a tenká koženková bunda nejsou oděvěm zcela vhodným do počasí typického pro noc posledního listopadového týdne.

Což jsem si uvědomila v sobotu ráno. Horečka, hlasivky v prdeli, nelidský kašel. Haha. To nic, to přejde, to je jen tím pařením včera. Neděle. Zvýšená teplota, hlasivky v prdeli, ještě horší kašel. To nic. Zítra hlídám štěně, však se z toho vykřešu a v úterý hurá do školy. Pondělí. Ležím jak placka, chrchlám na štěně, nemluvím, nevidím na pravé oko a celá pravá polovina obličeje neskutečně bolí. Haha. Začíná to být vtipné, zítra jdu k doktorce. Úterý. Sedím dvě hodiny mezi nemocnýma dětma a mám chuť se na místě zastřelit.

Diagnóza? Rozsáhlý zánět průdušek - na pravé staně v celé délce. "Na plicích to zatím není," jak velmi povzbudivě pravila paní doktorka.

Pecka. Antibiontika. Ležet. A za týden na kontrolu. Ale tak můžu si za to sama, co jsem čekala. haha.

Dnes přibyl nový symptom. Neskutečně mě bolí záda při každém nádechu i výdechu, o kašlání ani kýchání nemluvě. Začínám mít drobné podezření, že to "na plicích už pomalu ale jistě je". Znám to. A jsem pesimistická.
Pozoruju narůstající absenci ve škole, těším se na pololetní přezkušování ze třinácti (nebo kolika) předmětů a maluju si, jak zase doberu třetí antibiotika a pak mě pošle baba do špitálu, bo už nebude vědět co se mnou. Je fakt, že jsem už skoro rok nebyla dlouhodobě nemocná! Mám co dohánět. (sarkasmus)

A tak tu ležím v posteli jako lazar, hystericky bulím u každého většího záchvatu kašle a proklínám všechny mikroby, co kdy lítali vzduchem.

A STÁLE JSEM SE NEZAČALA UČIT NA MATURITU.
A DĚSÍM SE PŘIJÍMAČEK NA VYSOKOU ŠKOLU.

A i přesto si od rána do večera čtu a koukám na Doctora Who. Jsem nepoučitelná.

Konec hekání a skuhrání teď. Můžete otevřít oči.

A ještě P.S. V sobotu jsem našla nepatrné množství zašlých zvratků (fujky, to zní nechutněji, než to doopravdy bylo) onoho inkriminovaného spolužáka na šatech a na šerpě. Hmmm.... A kdo je naspod žebříčku lidských hodnot teď? :P
 


Komentáře

1 Kája Kája | 4. prosince 2014 v 7:39 | Reagovat

Ty jsi hotová pečovatelka!
A piš častěji, neskutečně mě to baví.

2 Any Any | Web | 28. prosince 2014 v 18:55 | Reagovat

Hmm, obdivuju tě za ty finance... Já bych si na to netroufla. A taky by se mi to asi pro ostatní nechtělo dělat, zvlášť pro někoho, pro koho jsem na spodu žebříčku lidství. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama