Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Kráčím

13. února 2015 v 11:30 | Tevuori
Jen proud myšlenek. Snad ne až tak chybných.

Psáno uprostřed noci. Tělesná teplota těsně pod 38°C. Buďte shovívaví.


pixabay.com

Rozvážně kráčím udupanou luční cestou. Zhluboka dýchám. Do mých útrob proudí chladný noční vzduch, který mě řeže do plic vytrvalostí tisíců a tisíců drobných akupunkturních jehliček. Zároveň však rozlévá mými žilami pocit mrazivého klidu, sebekázně a vědomí si sebe sama. Doslova cítím jak putuje až do nejvzdálenějších koutků mého těla a dává mi život, aby byl o něco později vypuzen ochuzený o vše, co jej činilo užitečným. Věčný koloběh přírody je nemilosrdný a přece svým způsobem něžný a pečující. ..

Obklopuje mě všudypřítomná tma - hustší a mohutnější, než v neděsivějších nočních můrách. Ale nenahání strach. Místo aby pohlcovala, pohlcuji ji já do svých útrob. Vyplňuje mou mysl do poslední skulinky a já v ní nacházím uvolnění, oprostění od povrchní reality a čistou meditaci. Hraje ve mně barvami, jež sluncem osvícený svět nikdy nepozná, jež jsou nehloubavým očím navěky skryty. Šimrá mě v krku jako sojčí pírko. Vzbuzuje palčivý, avšak ne nepříjemný, pocit napětí a očekávání poznání. Poznání neznámého. Prožití počitků, které normálně ustupují těm dominantním zrakovým. Jemné šumění letního deště prostoupené pravidelnými údery vlastního srdce, které se ale v tuto chvíli jeví spíše jako hybným motorem celé existence. Jemné pnutí chloupků postavených ve vojenskou formaci po celém těle a připravených bránit kolébku svých životů před lačným chladem. Svěží vůně naděje a víry deroucí se z každičké molekuly obklopujícího prostoru. Natrpklá sladkost vlastních žíznivých rtů. Člověk není živ životem, nýbrž jeho prožíváním. Tolik krás čeká neobjeveno na svého statečného dobrodruha, který se jim vydá vstříc.

Opatrně našlapuji, krok za krokem - neslyšně jako myška. Mé pohyby splývají s harmonií jemně dopadajících kapek deště, místo aby ji narušovaly. Monotónní šumění, které jakoby přicházelo odněkud z míst, kam duše nedohlédne, poskytuje vhodnou živnou půdu pro hluboké zamyšlení a hodnocení. Vytváření nových a nových obrazů, které, ačkoliv jsou v mžiku oka zapomenuty, zanechávají na osobnosti nesmazatelnou stopu. Tiché přemítání a fantazírování, jediná cesta k zachování zdravého rozumu. Ale taktéž nejčastější cesta k jeho ztrátě.

Citelně vnímám přítomnost sebe samé. Vadím si. Ruším se. Chybí příležitost k dosažení absolutní samoty. Takové, ve které se není třeba zpovídat nikomu, především ne vlastnímu svědomí. Je nemožné dojít klidu, když není možno se plně oprostit od rušivých vlivů předsudků a zažitých konvencí.

Vyčerpání je stále znatelnější a přítomnější. Fyzická bolest je nevýznamná, lze ji snadno odsunout a pokračovat v chůzi. Přijde-li pocit prázdnoty, na všechno padá splín a vše se jeví ještě pochmurněji než dříve. Ovšem i v této trýzni se dá nalézt jakási zvrhlá záliba. Trpí-li má duše, pak jsem člověkem. Z bolesti vyvěrá tenoučký pramínek lidskosti. Z něj vycházejí veškeré otázky a pochyby. Jsem-li si vědom svého lidství, pak musím být vinen ze prázdnoty a pohrdáním vlastním já. Smutný to úděl, býti druhem homo sapiens sapiens.

Kráčím, neznámo mi cíle. Ztěžka překračuji zmatení, abych následně zakopla o hrbolky prozření a dopadla přímo na zem. Jistotu nacházím, hned mě však míjí. Snad odplula s deštěm do lepších časů. Kam se podělo pevné místo na zemi? Pláču, snad po něm toužím a chci, ať se vrátí zpět. Zároveň nechci být svazována, bez něj se cítím volná jako pták. Ztrácím se sama v sobě spíše než v širém světě, jenž se jeví směšně zanedbatelným ve srovnání se spletitými chodbami bytí. Je složíté vzhlížet k vyšším ideálům a přitom nemít nos přímo nahoru. Takřka nemožné. Chytám se stébel, vidím však pevné větve; o to větší zklamání ze zlomení a pádu...


Slova jsou zbytečná; hlas ztrácí význam a pozbývá existence, když zde není nikdo, kdo by jej mohl slyšet. Bezhlesně postupovat dále a dále a doufat, to je jedinou nadějí na přežití. A tak kráčím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama