Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Ale jistě, že existují!

10. srpna 2016 v 1:17 | Tevuori
Klišé, klišé, klišé! Instantní moudrost a nálepka na hloupost.


Tohle téma nepříjemně zavání ezoterickými bláboly a rádoby silnými slovy jako osud, bůh a předurčení. Ale jděte. Nebuďme směšní.

Procentuálně je úplně stejně možné, že mi při noční procházce se psem v dešti (které se nevyhnu) nateče buď do levé nebo do pravé boty. Nebo do obou. Voda v botě je dost velká osina v zadku i bez toho, abych musela uvažovat nad tím, že to nějaká síla zavinila zcela záměrně. Ha.

Protože definic není nikdy dost, pojďmě se pokochat jednou matematickou, převzatou od drahé tetičky W.
Příklad. Spadne-li na mě na procházce strom, budu moci definitivně jasně říci, že na mě spadl strom. Spadne-li strom na mého psa, bude výsledek pokusu vzhledem k mé osobě negativní. Tudíž na mě strom nespadl. Jasná náhoda.
( Nespadne-li strom ani na jednoho, budeme venku moknout dál, dokud ten pošuk nepřečůrá všechny vzkazy od místních háravých fen.)

Jestli, kdy, kde a na koho strom spadne, ale úplně náhodné není, polemizujete se mnou. Strom spadne z určitého důvodu. Že do něj vrazil blesk, nebo že mu můj pes příliš dlouho hlodal kmen. Jak byl ale blesk nebo můj pes naveden k tomu konkrétnímu stromu? ? Třeba byl ten strom vyšší, nebo lépe voněl. Proč zrovna tento konkrétní strom byl vyšší a lépe voněl? Měl více vody, živin, lepší bakterie na kořenech... proč? Dámy a pánové, přivítejte NÁHODU.

NÁHODA je totiž jev, jenž příčinu buď vůbec nemá, nebo ten, jehož příčinu nejsme schopni nalézt. Dosáhnout pomocí realistických a empirických odpovědí k příčině všeho bytí a nebytí nelze. Stačí uvažovat dostatečně do hloubky a dostaneme se do situace, kdy musíme buď uvěřit v existenci vyšší moci, nebo akceptovat neexistenci. A z ní není úniku. Na to tu naštěstí máme spoustu filozofů.

Avšak já jsem realistický člověk. Filozofuji ráda, ale jen, mám-li dostatek logických a reálně založených argumentů. Je to pak vůbec filozofování? Tudíž já jsem zcela určitě pro NÁHODU. A tvrdím, že věci se prostě dějí.

Chtěla jsem tu napsat ještě veice vzdělaný odstavec o entropii. Byl vskutku působivý a nabitý krásnými myšlenkami, ale jelikož jsem na jeho konci došla k tomu, že: "vysoká entropie vede ke snížení entropie," rozhodla jsem se jej radši vynechat. Tohle je moc nebezpečné území.

Co kdybychom se radši spokojili s tím, že prostě náhody existují? A že je jich hodně?

Protože víte co? Kdyby za ty fajn otázky, které jsem si celé zkouškové tahala, mohl někdo jiný než náhoda, musela bych mu být vděčná. A já nerada komukoliv něco dlužím.

Stručně a jasně. Mým životním vyznáním je nahodilost!

A já jdu ven s tím psem.


Edit: Na procházce kapkami deště jsem došla k názoru, že náhodu jako takovou není možno dokázat ani vysvětlit, jelikož už samotná existence příčíny náhody by popírala její nahodilost. Tudíž vlastně tento článek absolutně nemá smysl, protože věřit v náhodu je zřejmě stejně iracionální jako věřit v Boha.

Má tohle vůbec smysl?






 


Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 10. srpna 2016 v 1:55 | Reagovat

:-D

2 lukahal lukahal | Web | 10. srpna 2016 v 10:32 | Reagovat

Zajímavá exkurze do světa , náhod a nahodilostí. Zajímavě napsáno.  Jenom taková poznámka v dobrém :  Skutečná víra v Boha není iracionální, ale je založena na důkazech. Ano Boha, nevidíme, ani upřímně řečeno,  nemůžeme vidět ( nemůžeme se ani dlouze podívat do poměrně z hlediska vesmíru bezvýznamné hvězdy / co do intenzity výdeje energie, velikosti atd./, natož abychom potom mohli vidět Boha .... Ale to, že někoho , něco nevidím, není důkazem, že to neexistuje. Vědci například zjistili, že větší část našeho vesmíru tvoří tkv. temná hmota a energie; mají exaktní důkazy, že tam je, ale neví nic moc o jejím složení atd. ... Podobně Boha nevidíme, ale vidíme přírodu, vesmír atd. a máme rozumové schopnosti, abychom přišli na to, že například není samo sebou, že slunce je přesně vzdáleno od Země, aby zde mohl existovat život v tak rozmanitých formách. To není náhoda a nebo jo?    A slyšel jsem vtipné vyjádření, že k tomu, aby  byl člověk přesvědčen o  evoluci je třeba větší víry než při víře v Boha. Není to snad tak, že evoluce s nahodilými jevy pracuje jako hlavním nástrojem svých hypotéz? S nadsázkou řečeno, náhoda je bohem evoluce.

3 lukahal lukahal | Web | 10. srpna 2016 v 10:34 | Reagovat

Omlouvám se tou bezvýznamnou hvězdou jsem samozřejmě myslel slunce. :-)

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 10. srpna 2016 v 10:55 | Reagovat

zajímavé pojetí:-)
něco na tom bude:-)

5 Sacrifice Ghuleh Sacrifice Ghuleh | 10. srpna 2016 v 13:41 | Reagovat

Super článek, ovšem nesouhlasím s tím, že víra v Boha je iracionální. Jsem sice ateista, jsem přesvědčený že neexistuje žádný Bůh, nebo nějaká vyšší moc, dle mého názoru po smrti nic není a nemyslím si že existují nějaké svaté zázraky. A přesto si nemyslím, že by věřící lidé byli nějací hloupí, podřadní nebo naivní. Myslím si, že neuvěřitelně hloupí jsou právě ti lidé, kteří odsuzují věřící lidi jen právě kvůli víry. Víra jako taková není špatná. Myslím si, že v životě každého člověka nadejde moment, ve kterém si položí otázky ohledně smyslu života, co bude po smrti a vědecké vysvětlení, že po smrti nic není a smyslem života je rozmnožit se a zajistit přežití lidského druhu není zrovna uspokojující. A na tyhle otázky podává přijatelnější odpovědi právě víra. To, že člověk raději přijme přijatelnější odpověď není podle mně iracionální.

Tohle ale nebyl článek o víře, ale o náhodě. Až uděláš článek o víře, napíšu ti tu mnohem delší komentář :)

Myslím si, že je škoda vynechaného odstavce o entropii. Máš to v hlavě srovnané a myslím si, že by to bylo zajímavé počtení :) A v přírodě se často setkáváme s jistým "vyrovnávání stavů". Víme, že přemnožení hrabošů vede ke snížení počtu hrabošů (interní vtípek, asi ho většina lidí nepochopí :D). Takže proč by nemohla vyšší míra entropie vést ke svému snížení?

6 Tevuori Tevuori | Web | 10. srpna 2016 v 14:29 | Reagovat

[2]:[5]: Pánové, děkuji za vyčerpávající komentáře a příspěvky do diskuse!

Ve své podstatě pokládám víru v Boha vážně za iracionální, nevysvětlitelnou, což ovšem nijak neuráží nebo nepoškozuje věřící. Je několik typů osobností a někteří lidé jsou na světě šťastnější, pokud to svoje nadpozemno mají. Každý potřebuje občas najít odpovědi a víra je k tomu naprosto plnohodnotnou cestou. Sama mám několik kamarádů a známých, kteří vyznávají nejrůznější náboženství. Nejsou-li fanatičtí, není na tom nic špatného.

Pouze v mém případě všechny mechanismy víry selhaly, jsem silně pragmatický jedinec. Ve všem hledám vysvětlení. Někdy je to spíše na škodu, rozhodně netvrdím, že je to správná cesta. Ale je to ta moje.

Někdy uvažuji, jestli by nějaká forma víry přece jen nebyla i pro mě stravitelná. Myslím, že bych se uměla popasovat s myšlenkou vyšší moci, která uvedla existenci do chodu. Ale dál pokračuje jen jako tichý pozorovatel.

Bohužel, představa vševědoucího, který nad námi bdí a řídí naše životy mi přijde opravdu alibistická. Raději budu věrná své nahodilosti a rozumu. A na svou hruď přijmu tíhu vlastní zodpovědnosti za své činy.

Je pravda, že samotná existence života se může jevit jako protiargument k síle náhody. Tady lze poukázat pouze na to, že svět je natolik rozmanitý a množství scénářů, kterými se může ubírat, je nepředstavitelné množství. A já prostě nedokážu žít s tím, že by ty scénáře vybíral někdo jiný, než čistá náhoda.

7 womm womm | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 21:37 | Reagovat

No hurá ... konečne niekto s podobným presvedčením ako ja :-D Skvelo napísané, vtipné chvíľky v texte boli tiež veľmi dobré, celé to pôsobí tak zdravo drzo a ja s Tebou a Tvojim názorom súhlasím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama