Odešla jsem. Kdyby mě náhodou vážně někdo hledal....

tevuori.blogspot.cz

Právo (ne)komunikovat

4. srpna 2016 v 10:00 | Tevuori
Funkce "potvrzení přečtení" je tou nejhorší zhoubou digitální komunikace. Jakékoliv. A to jako fakt.



Těžkou realitou mé osobnosti je to, že přibližně tak polovinu bdělého dne nemám náladu na lidi v jakékoliv podobě a formě.

A společným znamením mých blízkých je schopnost se do těchto intervalů nesnášenlivosti vždycky bez problémů trefit.

Hrůzný konflikt zájmů, viďte?

Nejhroší je v tomto ohledu telefonování. Telefonní hovor v nesprávný okamžik mi dokáže pekelně otrávit den. Příčí se mi pocit, že bych měla být pro každého k dispozici zrovna v té jedné konkrétní chvíli, kterou si zvolil on. Nemám-li náladu, první hovory zásadně nezvedám a nechávám zvonit. Až těm druhým věnuji pozornost, opakované vyzvánění už značí urgentní stav.

Za ta léta se mi - díkybohu - podařilo lidi odnaučit se mnou telefonovat. Telefonování nenávidím. Každý mezilidský kontakt, u kterého hrozí sebemenší vychýlení mé maličkosti z rovnováhy, si musím dopředu připravit. Neumím mluvit, nezvládám reagovat spontánně a hovory se mnou stojí lidově řečeno za "hovno s voctem". Často hovor položím a za pár minut začnu vzpomínat, co jsem ještě měla dodat a sdělit. K tomu hůř slyším a v některých situacích si musím vypomáhat odezíráním. Ouvej. A ke všemu mě deptá, že nevidím mimiku a gesta protějšku. Z hlasu rozpoložení volajícího nerozeznám. Shrnuto... telefon je zlo, díky, že mi nevoláte.



Výsledek obrázku pro i'm literally always uncomfortable



Komunikuji s lidmi tedy převážně textem. S písmenky jsem kamarád. Poslouchají mě a neutíkají dříve, než si je pořádně promyslím. Dovedu z písemného projevu vyhodnotit a celkem slušně odhadnout charakter a vlastnosti pisatele. U jedinců s notoricky známým výrazivem (rodina, kamarádi, partneři) vyvozuji náladu bez potíží většinou už jen ze zvoleného pozdravu, popřípadě z dalších pár vět. Kéž bych o sobě mohla to samé tvrdit i v případě reálného kontaktu.

Na zmíněnou potřebu řádného promyšlení odpovědi volně navazuje nechuť odpovídat obratem. Opět platí, že pokud nechci sama, odmítám být k dispozici ostatním jen proto, že se to ode mě očekává. Navíc, nacházím-li se v daném okamžiku v protivném rozpoložení, usuzuji, že odložení odpovědi na později prospěje ve výsledku oběma stranám.

Léta jsem vše, co úplně nehořelo, řešila stovkami a stovkami esemesek. Esemesky byly fajn. Jen pár znaků, vše vyřešeno za pár sekund. A když na to přišlo, mobil se prostě strčil do kapsy a já se mohla tvářit, že se ke mě zpráva dostala až o hodinu dvě později. Znáte to. Erupce na slunci, údržby operátorů, přetížené sítě... hrůza, ty moderní technologie.

Hrůza, ty moderní tehchnologie. Já bych všechny ty internety zakázela.

Pak přišlo ICQ. Posléze facebook. A začali jsme se učit, že kdo je onlajn, je k dispozici. Nezáleží na tom, jestli na počítači/mobilu zrovna píše práci do školy, hraje nějakou stupiditku na internetu, masturbuje u porna, nebo tupě zírá do zdi. Zelené kolečko se stalo synonymem pro "jsem vám k službám". Kalamita katastrofa.

A pak přišel facebook zdarma přes mobilní data. Má spása i zhouba v jednom. Šetří mi to hromadu peněz. Drásá mi to každý neuron mozkové kůry. Esemesky byly zapomenuty, komunikujeme skoro výhradně přes modrého kamaráda. Proto jsem závislá na svém zeleném kolečku - některé informace nesnesou odklad. To zelené kolečko ale ještě neznamená, že mám chuť tady a teď tlachat s kýmkoliv!

Typická situace:

Přijde zpráva, blikne mobil, jemně zašimrá v kapse. Někdo mi píše. Psychicky zpracuji tuto informaci. O pět minut později otevírám messenger a koukám, kdo co chce. Dotyčný chce tlachat / ukázat mi novou fotku / postěžovat si na partnera / pochlubit se novou sadou smajlíků / vědět kolik už toho umím do anči. Nemám náladu. Je 11:30, vařím oběd. Tři plotýnky obsazené, na čtvrté nachystaná pánev, do toho na jednom onlajn vlákně řeším neodkladně prodej knih. Z obýváku na mě pořvává bratr, že má nový mód v minecraftu a pes se snaží prohrabat boudu.

O dvě hodiny později ve 13:30 si na procházce na chvíli sednu, vyvětrám hlavu a dostanu chuť být v kontaktu. Ve 13:33 ráda na novou fotku vašeho štěněte napíšu pochvalnou ódu.

To vše zní naprosto v pohodě. Kdyby si ovšem 90% uživatelů digitálních komunikačních kanálů nevykládalo tu protivnou utilitku "zobrazeno" jako důkaz mé arogance a toho, že se s nimi nechci bavit.

Je to paradoxní. Když si lidé psali dopisy, také odpovídali až ve chvíli, kdy měli o čem psát a také dost času se na psaní soustředit .

Copak člověk nemá právo být zároveň online a sám?

A nebo jsem možná fakt jenom arogantní idiot.
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 4. srpna 2016 v 10:40 | Reagovat

super článek :-)

2 Regi Regi | E-mail | 4. srpna 2016 v 11:08 | Reagovat

Náhodný klik a zajímavý článek. FB nemám, kromě mobilu a mailů používám ke komunikaci skype. A tam je možnost prázdného kolečka. Jsem online a přitom neviditelná.

3 Anett Anett | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 11:38 | Reagovat

Taky mám věčně zapnutý fb, ale né vždy na něm jsem. Většinou jsem ta, která odepisuje hned, ale stane se, že není nálada a skončí tam chvilku ,,zobrazeno". Prostě, kdo není online, jakoby nežil. :-?  Holt jiná doba, jiný mrav. :-D Ale co bychom bez internetu dělali, že.. :-)

4 RaTTvs. RaTTvs. | Web | 4. srpna 2016 v 11:45 | Reagovat

S tím telefonováním to máme stejně. :D

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 4. srpna 2016 v 12:56 | Reagovat

Nenávidím telefonování. Mnoha lidem klidně namluvím, že mi doma blbne signál, takže telefonovat neee, ale někdy není vyhnutí a to je pro mě peklo. Nevadí mi přitom řešit to z očí do očí, písemně je to samozřejmě naprosto ideální, protože s psaním problém nemám ani v nejmenším, ale přes telefon... br. Ale co se týče odpovídání obratem, s tím jsem nikdy problém neměla. Odpovím, kdy chci, a nikdo mi to ještě nevyčítal. Ale taky nepoužívám žádné komunikátory, kde se ukáže, že jsem zprávu četla, takže.... :)

6 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 14:22 | Reagovat

Nejsi arogantní a souhlasím s tvým postojem. Také občas nemám náladu a chuť, popřípadě nějakou zprávu beru jako informaci, kterou zpracuji a nemám ani potřebu na ní odpovídat, popřípadě nemám čas... Dotyčný to buď pochopí nebo ne. Vždy však nakonec nejpozději večer odepíši.

Nelíbí se mi však neschopnost některých neodpovědět vůbec (ani za týden) a dělat mrtvého brouka, byť by to mělo být odmítnutí či oznámení, ať neprudím.

7 Tevuori Tevuori | Web | 4. srpna 2016 v 21:56 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)

[2]: U mě je problematické, že přes internet řeším i důležité věci třeba s rodinou, takže neviditelná být nemůžu.

[3]: Máš recht, bez internetu už by to nešlo. Všechno zlé je k něčemu dobré.

[4]: [5]: Telefonování je katastrofa. :-D

[6]: Tak odpovědět v rozumné době je samozřejmost. :-) Dlouhodobá ignorace se mi taky nelíbí.

8 crazyjull crazyjull | Web | 5. srpna 2016 v 12:10 | Reagovat

Ahoj. :)
Napsala jsi to naprosto úžasně! Souhlasím s tebou, já také odpovídám lidem, jen když zrovna můžu a mám chuť jim odpovědět. Samozřejmě něco jiného je, když dotyčná osoba už tam má zobrazeno několik dní, to mě vždycky dokáže naštvat. :D
Přidávám tvůj článek do výběru týdne, který bude přidán v pondělí. :)
-crazyjull

9 womm womm | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 22:12 | Reagovat

Občas sa treba vykašľať na to čo si daný človek myslí. Keď odpíšeš tak mu to snád bude v konečnom dôsledku jasné nie? ;-)

10 Kája Kája | Web | 6. srpna 2016 v 8:08 | Reagovat

Telefonování. Víš, jak jsem včera trpěla, když jsem volala na Saunu podruhé a přesunovala rezervaci bowlingu? Fuuu. A úplně nejhorší bylo, že si to člověk, kvůli kterému jsme hráli dřív, nakonec zařídil jinak, takže můj druhý hovor byl úplně zbytečný. :-?

11 Sacrifice Ghuleh Sacrifice Ghuleh | 7. srpna 2016 v 0:15 | Reagovat

"Zobrazeno" je zlo. Často domlouvám něco s lidmi, kteří přes den nemají moc času a jenom si mé zprávy zobrazí. Na jednu stranu je fajn vědět, že si to přečetli, ale mám pak strach, že na moje zprávy přes den zapomenou a neodepíšou. Tohle se mi s pár konkrétními lidmi stává velmi pravidelně a já je potom bombarduji zprávami aby nezapomněli :D
A aby toho nebylo málo, tak je facebook strašná svině a je nepoctivý v ukazování kdo je online. Potom mi lidi říkají, proč jsem neodepisoval, když jsem byl online. A já jsem mezitím byl v práci, mobil v batohu ve skřínce a prostě a jednoduše jsem zrovna nemohl být online. Nevím proč to dělá.
Ohledně telefonování, nikdy jsem nebyl velký fanoušek. Stále radši píšu smsky, hlavně proto, že se často pohybuji na trase domov-přítelkyně. A obě místa jsou z nějakého důvodu velmi špatně pokrytá mobilním signálem. Dokonce i cca 60% cesty mezi těmito místy. A zkus si s někým volat, když neslyšíš každé druhé slovo. Ale už jsem strach z volání s cizími lidmi překonal. Dost se na tom podepsal můj každodenní kontakt s lidmi v práci, kde s nimi musím komunikovat. A vrcholem všeho byl telefonní hovor s korejcem, který neuměl ani slovo česky, míchal v telefonu korejštinu s angličtinou a němčinou, měl velmi silný přízvuk a dožadoval se informací, kde si může vyzvednout svůj ztracený mobil :D Po takovém zážitku mi už přijde jakékoliv telefonování jako brnkačka.

12 Tevuori Tevuori | Web | 9. srpna 2016 v 23:56 | Reagovat

[8]: Děkuji, to mě OHROMNĚ potěšilo!

[10]: Telefon je úžasný vynález.. Ale ne pro nás dvě. :-D

[11]: Pozor! Mě facebook ukazoval jako online i ve chvílích, kdy jsem byla zcela záměrně offline. 8-O  Naprosto nepokrytě mě prozrazoval, i když to měl všemi možnými prostředky zakázané. Fakt je to svině. A velká.

13 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 20. srpna 2016 v 13:28 | Reagovat

Většinou, když nemám náladu, ani si zprávu nepřečtu. Poslední dobou se mi stává čím dál častěji, že mě nezajímá, co mi kdo chce. Je jen pár nejbližších, kteří si mou pozornost vyslouží hned.

Souhlasím s tím, že "Zobrazeno" není takové zlo, za jaké bývá považováno. Obzvlášť někteří nechápou pojem: "Teď nemám čas, pokecáme jindy."

14 Daisy Daisy | Web | 7. září 2016 v 13:24 | Reagovat

Hezky řečeno. Vzala jsi to do úplně jiného konce. Ovšem opět by se dalo polemizovat, že to někdo opravdu dělá naschvál. Lidé, co tě znají, vědí, že ty ne, ale ostatních to tak vnímají. Takže si vlastně ojedinělá :D.

15 Selfish Platinum Selfish Platinum | E-mail | Web | 7. září 2016 v 13:59 | Reagovat

Máš naprostou pravdu. Já také nemám rád telefonování. Skoro si říkám, že v době, kdy byly telefonní budky pouze na ulici a žádné jiné telefony neexistovaly, bylo lidem lépe...

16 Freea Freea | Web | 7. září 2016 v 15:20 | Reagovat

Jak já chápu tvou averzi k telefonování!
(Nejlepší je mámino tvrzení, že telefonát je rychlejší než sms. Hm, přes sms mám žádost vyřešenou za 20 minut, včetně napsání a samotné psaní obou stran. Telefonát trvá minimálně 40 minut. Protože je vyplněn nepodstatným tlacháním, neustálým přerušováním a společensky nutnými pozdravfy a loučením.)

Ano, všichni si myslí, že jsme a musíme být k dispozici pořád. Extrovertní svět, můj drahý kolego introši.

17 howtostaysingle howtostaysingle | Web | 7. září 2016 v 16:17 | Reagovat

Nejsem sice až tak socially awkward, ale rozumim. První den s chytrym telefonem jsem se málem rozbrečela, než jsem si všechny notifikace nějak zpotišila. Neustálý pípání a tim způsobenej neklid... na FB jsem už roky offline a většina lidí si zvykla, že neodpovídám, pokud to nehoří.

18 Nany Nany | Web | 7. září 2016 v 17:00 | Reagovat

Jsem v tomhle podobnej magor jako ty. Ač mám (některé) lidi fakt ráda, na zvonící telefon většinou reaguji stylem "kdo to zase otravuje" a dost často ho nezvedám. Známí už si na to zvykli, trochu mi za to spílají, ale většinou prostě napíší sms, když se jedná o něco důležitého a já jim to "zase neberu", a počkají, až se ozvu sama. Vlastně jediný, od koho mi telefonáty vůbec nikdy nevadí, právě naopak, je můj milý - tomu to zvednu vždy a ráda, což je u mě úplně nejvyšší post :-D

19 furahayamaisha furahayamaisha | E-mail | Web | 7. září 2016 v 18:06 | Reagovat

To je náhodou dobrý, mám to podobně. Když kamarád vidí "zobrazeno", začne mi posílat tucty samolepek a pak napíše, že ho nemám ignorovat. :D

20 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 7. září 2016 v 18:51 | Reagovat

Ještě že se dá vypnout zobrazování online, pak jsem prostě pro všechny offline a můžu se vymlouvat, že se ke mě zpráva dostala pozdě, protože jsem nebyla v dosahu internetu :D

21 Yu Yu | Web | 7. září 2016 v 19:05 | Reagovat

Jak už někdo zmínil, dá se to vypnout, dokonce i nastavit pro koho ano, pro koho ne!

Pro asociály zázrak. (ne, nebyla jsem týden u internetu... nee)

22 retrofeeling retrofeeling | Web | 7. září 2016 v 20:21 | Reagovat

Buď ráda, že si na tebe lidi během dne vzpomenou... Já jsem bohužel ta, co se musí ozvat jako první... Občas mě to vysiluje... Tak ráda bych byla, kdyby mi mobil drnčel častěji, ale lidi v mém okolí jsou líní i volat (anebo šetří) :-)

23 Switch Switch | E-mail | Web | 7. září 2016 v 20:38 | Reagovat

Chápu Tvůj postoj, někdy se cítím podobně, ale zvedat telefony je prostě nejen slušnost, ale skoro až povinnost - protože se sakra může dít něco vážného a kvůli tvému odporu k telefonování se ta vážná a důležitá věc může pokazit.
Na to pozor. Jinak s Tebou ve spoustě věcí souhlasím :-)

Jo a to zelené kolečko se, mám dojem, dá taky vypnout :-D

24 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 7. září 2016 v 21:24 | Reagovat

Úúú, telefonování! Nesnáším ho, zvlášť nečekané. Anebo s lidmi, jako jsou klienti, doktoři a tak. Když mám volat klientovi, musím dvacet minut předtím chodit po firmě, uklidňovat se a připravovat si, jak začnu. A když mi do toho volaný skočí, jsem v pytli. :D

25 Adeleide Adeleide | 7. září 2016 v 22:43 | Reagovat

Nejsi idiot, mám to úplně stejně. Lidi, se kterými se dostanu do kontaktu, ihned obeznámím s tím, že telefon nemívám zapnutý, nareda telefonuji a nebaví mě ťukat SMS, že nepoužívám FB, ani chaty. A kdo se chce se mnou bavit, ať mi buď napíše e-mail nebo se se mnou setká osobně. Šlus. Přes to nejede vlak. Ber nebo nech být. Potvrzování přečtení zprávy je fakt na vražbu, většinou "nepotvrdím" :)

26 SchwarzRosen SchwarzRosen | 8. září 2016 v 3:12 | Reagovat

S tím telefonováním naprosto a do puntíku souhlasím. Vlastně si volávám (jednou za uherský rok) jen s mamkou. Naposled to snad bylo, když jsem potřebovala hodit k doktorovi s vykloubeným ramenem.
FB nemám, ale kdybych měla, tak by mě taky štvalo, že si každý bude myslet, že jsem prostě pořád k dispozici (ale to, že jsem např. usnula, musela někam odběhnout apod. samozřejmě neřeší).
Ke komunikaci používám pokud možno mail (zejména s cizíma lidma) anebo skype, na kterým jsem - jak už někdo v komentářích uváděl - převážně neviditelná.

27 Jana Jana | E-mail | Web | 8. září 2016 v 6:50 | Reagovat

Jsem ráda, že je tento článek na titulce, také jsem jej vybírala do TT (ale asi i "regulerni" členi vyb.tymu). Hrozně se mi líbí, jak je psán od srdce a od plic a jak i taková blbost jako zobrazeno dokáže lidi naštvat. Lidi, kteří si pak myslí, že je ignoruješ... :) Jenže co dělat v situaci, kdy někomu vadí ta červená bublina u ikony aplikace, která hlásí, kolik nových zpráv mám? nesnáším tu bublinu :( Tak jsem raději za ignoranta ... :)

28 Psiren, The Angel of Khaos Psiren, The Angel of Khaos | E-mail | Web | 8. září 2016 v 9:21 | Reagovat

Dnes je automaticky předpokládáno, že jakmile si zprávu přečteš, tak na ni okamžitě odpovíš, což se bere stejně, jako kdyby na tebe zrovna někdo mluvil u stolu a ty mu odpovídala. Málokdo ovšem vidí ten rozdíl, že "zelené kolečko" neznamená to samé, jako sedět s někým u stolu. I když jsem online, nemusím být u počítače, i když mám zapnutý telefon, nemusím mít zrovna příležitost zvednout hovor či přečíst zprávu.
Nezvednout hovor se nezřídka bere jako projev nezájmu či "asi se mu něco stalo", než že "asi nemá čas/ nemůže" (a to bývá přece nejčastější), volající se dokonce může urazit, že "volaný účastník hovor nepřijímá, opakujte prosím volání později".
Je to přesně tak, jak jsi psala - nejsme povinni být neustále k dispozici ostatním. Ale dnes už nedostupnost (a tedy i to skutečné soukromí) skoro neexistuje. Můžeme být zastiženi prakticky všude, a sami tomu napomáháme :-D

29 Elizabeth Elizabeth | Web | 8. září 2016 v 10:57 | Reagovat

Veľmi dobrý článok a úplne s ním súhlasím. Mám to podobne. Telefonovanie nemám rada, komunikovanie nemusím, písanie milujem. A s tými správami - takisto často hodím "Videné" a odpisujem po hodine. Vždy to záleží od toho, či mám na daného človeka práve náladu a či mám vôbec chuť písať si s niekým. Messenger si prakticky nikdy nevypínam, ale to že som dlho online, neznamená, že mám náladu. :D

30 Lucka Lucka | E-mail | Web | 8. září 2016 v 11:04 | Reagovat

Napsáno skvěle. A mluvíš mi z duše. Taky nemám ráda telefonování. Nikdy jsem neměla. Paradox je, že telefonování je skoro jediná náplň mé práce. A ano, taky občas nemám náladu na lidi a jejich problémy. Jenže to volající říct nelze. :D

31 Alue Alue | 8. září 2016 v 11:18 | Reagovat

Vítej v klubu :D

32 inspiracenauteku inspiracenauteku | Web | 8. září 2016 v 13:30 | Reagovat

Tyjo..až úplně takhle mě to nenapadlo. :) Dobrý článek

33 Freea Freea | Web | 8. září 2016 v 14:35 | Reagovat

[24]: Ou jé. Doteď naprosto necháu, jak jsem se jako introš s averzí vůči telefonování dostala k práci, kde mám za povinnost ty telefony zvedat :D

34 Liška Liška | Web | 8. září 2016 v 20:56 | Reagovat

To jsem psala já. Dobře, nepsala, ale tolikrát o tom přemýšlela. Paranoia.

˝Jé, ty si šla spát ve dvě ráno?˝
˝Jé, tys dneska nešla do školy/práce?˝
˝Jé, ty sis prdla?˝
˝Jé, co si myslíš o...˝

35 Ginger White Ginger White | Web | 8. září 2016 v 22:20 | Reagovat

Zajímavý a dobrý článek. A s tím telefonováním to máme stejně. Ale u mě to už lidé vzdali a ani nevolají, radši napíší. :-D

36 M M | 9. září 2016 v 9:52 | Reagovat

Nemůžu to nenapsat, ale to z tebe asi bude fakt dobrá lékařka, když nerada komunikuješ s lidma... :-D

37 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. září 2016 v 11:40 | Reagovat

Donedávna jsem to s telefony měla podobně, vlastně dodnes nemám vůbec žádné vyzvánění a všechno je na tichý chod.
Ale když si chci zařídit schůzku, něco do školy, atd. atd. není nad volání. První pokusy byly trochu o nervy, ale dnes je to má první volba, když něco potřebuju nebo chci udělat- zavolám :) Důvod je ten, že mi příjemce musí odpovědět okamžitě jakmile zvedne telefon a nemusím dlouhou dobu čekat na jeho odpověď.

O tom, že FB je v mobilu zadarmo jsem se dozvěděla až od tebe :D Myslela jsem, že ten přenos dat se platí, ale jak je vidět, já ho nemám, protože ho nepotřebuju, protože mi nevyhovuje. Jednou jsem s tím měla problém, že někomu přišlo nemyslitelné, že to nemám :D

Co se týče FB, po jedné nepříjemné zkušenosti s komunikací jsem jej začala používat minimálně. Nikdy jsem nepsala příspěvky, nic mě k tomu nevábí ani teď. Lidi to nejsou schopni ani komentovat, naposledy jsem chtěla tipy na nějakou dobrou knížku a prostě... ticho po pěšině. Když musí přemýšlet, ničeho se od nich nedočkáš. Přes FB posílám obrázky a materiály, aby to bylo rychlejší, domlouvám se na organizaci. Na účtu pro blog hledám nějaké články. No a to je všechno.

Dnešní obdobou papírových dopisů by mohly být emaily. Doporučuji si takhle s někým pokecat, je to jako dopis ale na obrazovce :)

Klidně pokračuj v tom, co děláš, ale myslím, že ti to stěžuje život. Lepší je se naučit ty sociální sítě a prostředky ovládat, vymezit si pravidla a brzy všichni aspoň trochu duchapřítomní pochopí, že máš své zásady. Pak to neuvěřitelně ulehčí život s komunikací přes moderní technologie :-D

38 Tevuori Tevuori | 11. září 2016 v 12:47 | Reagovat

Všem děkuju za hromadu komentářů. Je super vědět, že v tom nejsem sama. :-D

[36]: Na tohle lidem vždycky říkám, ze patologie to jistí.

[37]: Mailování, to je moje. Jako by bylo stvořeno přímo pro mě.
FB mám zadarmo jako bonus od operátora. Šetří to peníze, ale nervy spíš naopak.

39 Aa'esha Aa'esha | 4. prosince 2016 v 22:54 | Reagovat

Možná jsem schizofrenik a moje druhé já má blog? O_O :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama